Z ORFu vezeme pohár!

V sobotu 28. září jsme vyrazili do Olomouce na první celostátní měření sil v nové sezóně, na tradiční ORF. Na turnaj jsme jeli konečně busem hodným moravských galacticos a v den sv. Václava (Vorla) vyrazili plni očekávaní jen s jedním hvězdným týmem sestaveným z ostřílených playerů (Ozi, Ritchie, Toby a Trťa) doplněných stále se zlepšujícím Gabošem a Kryštofem a talentovanými nováčky v kategorii (Terka, Sofča, Miško, Filda).

Po příjezdu jsme obdrželi krásnou brožurku s programem a rozlosováním doplněnou o informaci, že cedulky se jmény klubů sice pořadatelé vytiskly, ale už je nestačili vylepit, ať si tedy nějakou šatnu najdeme. Protože Olomouc býval tradiční soupeř RCB v bojích o extraligu mužů, tak nebylo těžké volnou šatnu najít, protože areál důvěrně známe. Anektovali jsme tak největší šatnu bývalého A-týmu Olomouce, který před pár lety skončil. Doufejme, že jsme v ní zanechali trochu budovatelského espritu a olomouckým se v blízké budoucnosti podaří muže znovu poskládat.

Rozlosování turnaje nás poslalo do skupiny smrti s lepším týmem Říčan, béčkem silných Petrovic, lepším týmem domácích, Pragovkou, Vyškovem a Havířovem. Do turnaje jsme padli rovnýma nohama a na úvod jsme rozhodně
neměli soupeře na rozehrání. Říčanům jsme po boji podlehli 3:1, přes Kubovy hranolkové motivační sliby. Nevím, jestli se to osvědčuje u kategorie mužů, ale po nedělní prohře chlapů se Slávií zůstávají jisté pochybnosti:-P Za nepříznivého stavu v utkání se naše opory snažily řešit herní situace individuálně a tak nejlepšími hráči byli Toby a čerství ex U8 borci Hanákovi a Sofča, kteří hráli to co umí, nevymýšleli a poctivě bojovali.

Po tradičním váhavém startu a již také tradičním "důrazném rozboru" utkání VV motor RCB konečně pořádně naskočil a odnesly to Petrovice B. V dalších utkání jsem si poradili s dobře hrající domácí Olomoucí, Havířovem a Vyškovem a náhle jsem stáli na prahu finále. V posledním utkání ve skupině nás čekala parádně hrající Praga, která měla stejně bodů a bylo to tedy kdo z koho. Naše děti se lepšily zápas od zápasu a zvládly udělat i ten poslední, přetěžký krok, kdy v krásném utkání porazily Pragovku těsně 1:0.

Čekalo nás tedy finále proti Áčku Petrovic, které trenéři před zápasem motivovali tak, že by mohli směle soupeřit z Hakou All Blacks. Nicméně nás to nerozhodilo a odehráli jsme naprosto vyrovnané utkání, ve kterém nás nabuzení petrovičtí přetlačili poměrem 2:1. Všichni hráli bezvadně a nikomu nebylo absolutně co vytknout, protože tam všichni nechali duši! Myslím, že slzy v očích půlky týmu po prohraném finále jsou důkazem, že děti zažívají v rugby emocí habaděj a není třeba jim do hry plést ty naše, dospělácké. Je to jejich hra, tak je nechme si ji užít!

Drobnou kaňkou byla neúčast Zlína, kterého oslavy 75 let klubu a natáčení TV medailonku zřejmě vyčerpaly natolik, že by snad nepřijel i kdyby trolejbusovou linku protáhli z Otrokovic až do Olmiku. Jestli chceme, aby k nám na Moravu silní soupeři z Čech jezdili i nadále, tak bychom se měli snažit o plnou "domácí" účast.

Příští týden naši vůli hned prověří turnaj poprvé pořádaný v Novém Městě na Moravě, který vzhledem k předpovědi počasí bude zřejmě prvním opravdu podzimním!