Na MČR nám štěstí nepršelo!

V sobotu 4. června jsme vyrazili na další celostátní měření sil do Prahy, a to rovnou na Mistrovství ČR. Pořádání turnaje U10 si vzali na starosti v Říčanech. Předchozí dva víkendy jsme pojali jako přípravu na MČR a jeli hrát na turnaj s největšími soupeři z ČR do Prahy, další víkend na turnaj do Itálie. Takže jsme si mysleli, že po slušných výsledcích, jak na Tatře tak v Parabiagu, jsme si zvykli na rychlejší tempo a důsledné obrany. Do turnaje jsme byli nasazeni jako tým číslo tři a tím pádem jako favorit jedné ze tří skupin.

Úvodní utkání se stále se lepšícími Babicemi a Amorem jsme zvládli v "moravském tempu" poměrem 9:0 a 7:1. Takže následující utkání se spolufavoritem, Pragou Praha, jsme na začátku prospali, protože nám to přece na Moravě jde samo. Těsné prohře jsme nezabránili, přestože jsme v poslední minutě vyrovnali. Sudí nám pětku pro předchozí vysokou skládku soupeře neuznal, za to nás však odměnil trestným kopem, který jsme ale neproměnili. Velmi "výchovné"!:-) Do finálové skupiny o 1.-6. místo jsme si brali na cestu prohru 0:1. Se skupinou jsme se loučili výhrou 11:0 nad Olympem.

Po přestávce na oběd, která propršela, nás v prvním utkání v "titulové skupině" čekali Říčany, kterým jsme v pěkném utkání podlehli 1:4. Říčanští nám tak oplatili 14 dní starou porážku z turnaje na Spartě v nejméně vhodnou dobu. V dalším utkání jsme si poradili poměrně lehce se Spartou 5:0 a v koutku duše stále věřili v "placku". Nicméně v dalších utkání s Petrovicemi 0:5 a Tatrou 1:6 dostáváme ostudně naloženo a bereme celkové 5. místo. Škoda.

Takže si to pojďme shrnout. Příprava s těžkými soupeři, na oběd nutričně vyvážená dietní kuřecí prsa s rýží, trávník ve špičkové kondici, některý playerům dokonce nosili batůžky kustodi z řad rodičů... Tak kde se stala chyba? Jediné co mohlo naše playery rozhodit bylo to, že skrblík Vorel neobjednal Patro s Huntem, ale jeli jsme normální 60kou s nějakým no name rezavým fanouškem funky hudby, kterej měl boty dámské velikosti 38 a byl o facku větší než kýbl, za volantem. Možná právě ty 2,5 hodiny funky muziky, bez jediného slova textu, dostalo některé naše hráče i do funky nálady. Jinak si neumíme vysvětlit jejich bohorovnou spokojenost po dvou ostudných prohrách v závěru turnaje. A pak jsme tu ještě měli, zřejmě "příplatkovou", masážní sprchu z klimatizace v autobuse. Tu jsme si sice neobjednali, ale byl to zřejmě bonus na vrchol sezóny, kterého jsme si měli užívat v každé prudší zatáčce. Ale musíme konstatovat, že to taky neklaplo a štěstí nám tentokrát nepršelo! Ani z klimy! Nicméně víme kde nás tlačí bota a proto zůstáváme klidní a pevní.

Místo funky bude příště na trenále leda tak kopečkovej heavy metal a místo masážní sprchy maximálně trenérský fén!:-P

Foto: Tereza Tomíčková