Do Vyškova je to kousek, tak na jedno a půl dobití elektromobilu, takže jsme vyráželi dorůžova vyspaní, po ranní kávě a způsobném snědení snídaně na francouzský způsob (croissanty se nepřikusují, ale lámají). To se nám vcelku hodilo, neboť náš Prezident asi nechtěl na předměstí kalit vodu, a proto nám objednal poněkud obstarožní bus, ovšem opět s nápisy ve francouzském jazyce. Asi doufal, že budeme natolik ztraceni v překladu, takže nezaregistrujeme chybějící klimatizaci, nicméně nepočítal s takovou výhní. Nebo nás chtěl pěkně nažhavit už před turnajem. V každém případě pro některé vedru méně odolné jedince to byla Tantalova muka a v čase dojezdu vypadali jako po mučení žhavení lebky, zvané budík.

 

Příjemným překvapením na místě byl fakt, že na tréninkové ploše stály ve stínu stany. Skoro jako u nás v Bystrci. Bylo nám řečeno, že tyto stany zakoupilo klubu město, což nás překvapilo ještě víc, protože fakt, že je Vyškov městem, nemůžou brát vážně snad ani místní patrioti. Zvlášť když je Vyškov nejvíc proslaven Drnovicemi, vesnicí jak z růže květ a kravatou jejich tehdejšího šéfa, tedy v tom lepším případě.

 

Na své kořeny ovšem domácí nezapomínají, takže nás vítal dunící místní rozhlas a šlágry Michala Tučného a Petra Kotvalda. Znalci přísahají, že zaslechli i "hity" největšího propagátora trvalé v našich krajích, Arnošta Pátka, který ve své době soupeřil o nejlepší vlasovou pokrývku s Carlosem Valderramou.