Z bitvy na moravském poli vezeme pohár!

"Svatý Václave, nedej zahynouti nám ani budoucím", pěje se ve svatováclavském chorále a náš Václav, vědom si toho, nám v den svého svátku, po několika vracích z konce minulé sezóny, objednal do Olomouce bus hodný bystrckých galactikos. Je tedy otázkou, jestli byl příčinou ten svátek nebo se obával toho, že bude muset letět smazat naši uhlíkovou stopu:-) 

Jednou za rok se jako předehra k PYRFu sejde mládežnická smetánka na Hané a nejinak tomu bylo i letos. Na akci jsme tak vzali tradičně jen jedno mužstvo a vydali se vstříc soupeřům z doslova druhého konce republiky. Odjeli jsme oslabeni o Ríšu, kterého skolila nemoc a Křesadla, který si ještě neujasnil, zda-li chce v budoucnu hrát extraligu v rugby za Bystrc, nebo 1. národní v hokeji za Litvínov v derby s Bílinou.

Ihned po příjezdu na stadion Lokomotivy nám bylo domácími sděleno, že nestihli rozdat kabiny týmům a máme si nějakou anektovat. Václav Vorel zkušeně sesedl ze svého švédského oře a jal se konati službu ve prospěch RCB, neb nás neomylně zavedl rovnou do největší z nich, bývalé šatny domácího A týmu, kterou jsme nekompromisně obsadili. Je tedy třeba podotknout, že domácí mužský A tým už neexistuje, což je jistě škoda. A nám je záhadou, že Václav šel v labyrintu olomoucké budovy najisto, ale každý holt máme svá tajemství:-)

Jinak ovšem měli hanáci vše zorganizováno perfektně, dokonce jsme obdrželi tištěnou "knížečku" s celým rozlosováním turnaje a dalšími instrukcemi.  Prvním soupeřem nám byl ten papírově nejslabší, výběr Vyškova. Naši bombarďáci zůstali myšlenkami ještě v autobuse a výsledkem byla hubená remíza 1:1, která nevěštila nic moc dobrého do dalších bojů. Zvláště když druhým soupeřem byli kluci z Mounftieldu Říčany. Nastal tedy čas důrazné domluvy, místo hodných sluníčkových Jů a Hele nastoupil zlý Muf. Starý dobrý malý dvorek a dlouhý bič se ovšem osvědčil a my po heroickém výkonu zvítězili 2:1, což hosté těžce rozdýchávali a dokonce nás přesvědčovali o tom, že v rugby platí tenisová pravidla. Nedostali ovšem ani o fifteen navíc. 

Následovala bitva s Tatrou, kde naši bijci ukázali, že taky neznají bratra a výsledkem bylo vítězství 2:0, které nám otevíralo cestu do semifinále. Zbývalo zvládnout poslední utkání ve skupině s Pragovkou. V tu chvíli zasáhla vyšší moc a my, stejně jako ostatní, jsme byli povolání k obědu, který dorazil dříve, než skončili skupinové boje. U nás to bylo způsobeno hlavně tím, že Tatrováci dojeli pozdě, neboť na kolejích z Prahy asi zabloudili. Tento fakt nám přidal vrásky, protože my na jihu máme po obědě, místo meetingu většinou spíš siestu, takže máme pomalejší rozjezdy, pokud se tedy rozjedeme vůbec.

Ovšem naši plejeři poté, co pozřeli řízek velikosti mapy, či dluhové bilance severní Afriky, načerpali energii a správnou bojovnou náladu, která se promítla do jasného vítězství 3:0 a tím pádem postupu do semifinále z prvního místa. V něm nás čekal tým Petrovic, který je na rozdíl od nás akademií a jen Ota ví proč. 

Tento zápas byl předčasnou gradací našeho vystoupení, protože oranjes předvedli výkon snů, který znamenal demolici soupeře v poměru 6:0. Odměnou nám bylo finále proti výběru Říčan. To je takový městys, který je stejná díra u Prahy, jako ten stejnojmenný u Brna.

První půle finálového mače se nesla ve znamení zuřivé bitvy a tlaku z obou stran, kdy nám unikla jedna situace, po které jsme dostali pětku, ale i my jsme položili. V tu chvíli, přibližně v půlce utkání, se projevilo okřídlené týmové heslo: společně vítězíme, společně prohráváme, s upgradem na Mountfiled rules: Všichni za tým, hysterie za nás! Dokud vítězíme, je vše OK, jinak je hřiště z kopce, rozhodčí špatný a soupeř hraje minimálně v sedmi lidech...Rugbyové hodnoty dostaly na frak v přímém přenosu víc, než hrdina songu hrdého vinohradského rodáka Petra Jandy v Slzách Tvý mámy...Vbíhat na hřiště a řvát na cca 15i letého rozhodčího "co to píská" vyžaduje "opravdovou" kuráž... 

Za stavu 1:3 jsme prostřídali unavené bojovníky a nechali modrý válec dohrát svou vlastní show. Výsledkem tedy byla prohra 1:5. Soupeři posíláme gratulaci k sportovnímu vítězství a také plakát s rugbyovými hodnotami v naivní představě, že pánové Webb Ellis, Thomas Alva Edison a rozum rozsvítí i na popovické periferii. 

Všichni chceme vyhrát, inkluzi a moudrým poučkám navzdory. Ale ne za každou cenu. Děti nás příjemně překvapily, zvlášť nadšením, týmovým pojetím hry, neskutečným bojovným duchem a dodržováním pokynů i skvělé hře. Bojovaly do posledního dechu a to je základní kámen budoucího úspěchu.

My ovšem nejsme jen lokální troškaři a myslíme i na zbylé děti všude po světě, které mají pocit, že jim někdo krade dětství. Milé děti, valné shromáždění OSN již skončilo, Gretu si vzal do parády Barnevernet a vy se tak můžete smysluplně vybít honěním se za šišatým míčem. My nabíráme děti již od 4 let. 

A i ti nejmenší z nás, nám dělají radost. Zářijovou Urban challenge si vzal k srdci nejmenší z rodu Urbanů Paťa a svému tátovi, kapitánovi A mužstva RCB a zároveň trenérovi U10, dal nejlepší možný dárek k narozeninám (vyjma Ferrari a dvou let prázdnin) položením první pětky v životě a třem skvělým skládkám. Gratulujeme!

Rugby zdar!