První listopadovou sobotu jsme se vydali známým směrem, slepou vývojovou kolejí do blízkého Vyškova, na poslední letošní soutěžní turnaj. 

Vyrazili jsme vcelku pozdě, neboť na sraz překvapivě nedorazil náš Prezident. Mnozí účastníci zájezdu podezřívali Václava z definitivní propuknutí krize středního věku, ovšem jak se záhy ukázalo, nebylo tomu tak. Zatímco jiný ročník 72/68 Jarda Džegeroj prohání mladé holky a ještě u toho stíhá trousit "opravdová moudra" na ty internety, náš VV k nám promlouvá jednoduchým komunitně-soudružským jazykem a uhání maximálně zbloudilé duše nezaplativší příspěvky. Vše se tedy vysvětlilo a společně jsme si cestou zpět s velkou úlevou zanotovali "Celý klub ve svých rukou má, ó jak se máme". 

 

Řídil opět námi oblíbený James Hunt, který se z povinnosti vytetovat si logo RCB na čelo po vítězném turnaji v Praze, částečně vykoupil instalací záclonek v klubových oranžových barvách. Cesta tak ubíhala svižně, že jsme jednak nestačili zkonzumovat pekáče ovocných buchet čekající na Václava, a druhak se ani kochat rychle se blížícími vyškovskými socialistickými reáliemi. Naštěstí jsme se zde jen mihli, protože ti co tímto lágrem prošli, by jistě potvrdili, že zůstat ve Vyškově, je jako zabouchnout za sebou třináctou komnatu a klíč prohodit zamřížovaným oknem ven.

 

Účast našich hráčů byla opět vysoká, chyběl jen někde na pláži se válející Alby a Křesadlo, který šel radši hrát hokej, shodou okolností také ve Vyškově, do haly, kterou prý loni konečně zastřešili. Přišel nás tak pozdravit přesně v čase našeho odjezdu. 

 

Kromě našich dvou mužstev se turnaje zúčastnilo pět soupeřů a nutno podotknout, že ani tentokráte nám nedali nic zadarmo, zvláště když jsme jim toho spoustu zadarmo nabídli sami.

 

Mužstvo Orange začalo soustředěným živelným a krásným výkonem proti Dragonu, byla radost se dívat na perfektní hru všech plejerů. Nicméně poté chlapci asi usoudili, že vše už půjde samo, následující vývoj je ovšem rychle vyvedl z omylu. 

S Olomoucí to ještě stačilo na těsnou výhru, v dalším zápase se Zlínem už nám ztráta dvoubodového vedení bohorovnou hrou stačila jen k hubené remíze. Ztratit a prohrát se dá leccos, ale vždy to musí být po boji. Pokud je tomu jinak, trenéři můžou vyletět z kůže, zvláště když ví, že to kluci a holky umí, jen se jim zrovna nechce. Jsme rádi za velkou diváckou podporu ze strany rodičů, kteří se tak alespoň na vlastní oči přesvědčili, že na rugby fungují děti mnohdy stejně jako doma, tedy systémem "slyším, ale nedbám":-)

 

Domácí tým, zlepšující se každým turnajem, vyhrál přesvědčivě všechna utkání a shodou okolností to tak byl poslední zápas celé akce, v kterém jsme se s Vyškovem střetli o vítězství. Matematika byla jasná, urvat výhru=odvézt pohár. Tedy což takhle dát si Vyškov. Jenže jak, když zapomněla vážení, i na jednoduché složení?

 

Stejně jako na předchozích akcích, se nakonec klíčem ukázal mírný řád. Tedy žádná rozcvička rubačkou s klacky v ruce, kterými se bude bojovat až ve čtvrté světové, jak tvrdil už Albert Einstein. My se pěkně soustředili na přítomnost, zaběhali jsme si a připomenuli si pár základních rugbyových nutností. Kluci pak předvedli skvělý výkon a soupeři nedali sebemenší šanci. 

 

První a poslední utkání tak bylo parádní, ve zbytku to bylo sice dobré směrem dopředu, nicméně vzadu nám to tentokráte drhlo. I tak si ale z osmého turnaje v sezóně odvážíme sedmé vítězství. Výkonem se nám nejvíc líbil Vojta, který své, před námi dokonale utajené, respektive asi opožděně slavené narozeniny, oslavil nejlepším možným, mírně monotónním způsobem, tedy pětka, pětka, pětka, prostě kadence samopal vzor 24. 

Dále chválíme také Ríšu za ultimátní skládky, kdy byl v sobotu v této činnosti prakticky jediný a Tádu, který bojovným a soustředěným výkonem vždy dosáhne bodů a často se velice dobře orientuje v nepřehledných skrumážích.

 

Tým Black se postavil, jak je jeho dobrým zvykem, soupeřům nebojácně a sveřepě. V několik zápasech nasazením předčili i mužstvo zkušenějších. 

V utkání se Zlínem položila, hned na svém prvním, turnaji pětku naše nová hráčka Vendy, k čemuž ji gratulujeme! Výborný výkon navíc potvrdila body i v utkání s Dragonem. Zdá se, že když děti poslouchají a řídí se pokyny, nese to "překvapivě" ovoce. Skvěle jí sekundovala také Kája a další hráči, tudíž jsme následně sestavou míchali a nechali si zahrát skoro všechny se všemi.

 

Kolem jedné hodiny bylo hotovo, proběhlo rychlé vyhlášení, na kterém jsme obdrželi ceny pro borce Spartakiády 1985, následně jsme děti vyexpedovali směrem do vyhřáté šatny, neboť ve Vyškově to tentokráte bylo spíše na zimní bundy. Doufáme, že si kromě jednoho z trenérů, nedovezli i ostatní nějaký moribundus.

 

Chválíme domácí za organizaci turnaje U8 a dokonce používání vysílaček ke sdělení obvyklých novinek směrem k zapisovateli - vyhrál Bystrc. Dokonce i kuchař v místní restauraci snese přísnější měřítko. Což je s podivem, zvláště s přihlédnutím k posledního volebního výsledku KSČ ve zdejší obci a tedy faktu, že nápis "Američanům nenaléváme", sundali teprve nedávno poté, kdy se blížil konvoj NATO, ve Vyškově otevřeli první kino a zjistili, že Pražská pětka kupodivu s rugby nijak nesouvisí. Pokrok nezastavíš.

 

Soutěžní sezóna sice skončila, ale příští týden nás ještě čeká přátelský turnaj Movember cup ve Vídni v Prátru, kde je vždy skvělá atmosféra, dobré jídlo, příjemní lidé a proto věříme v co nejhojnější účast všech. Pravděpodobně vezmeme zase patrák a obvyklí podezřelí se také hlásí, že pojedou, takže o zábavu bude určitě postaráno.

 

Rugby zdar!

 

RCB Orange - Dragon	6:0
RCB Orange - Olomouc	4:3
RCB Orange - Zlín	3:3
RCB Orange - RA Brno	3:0
RCB Orange - RCB Black	6:1
RCB Orange - Vyškov	4:0
RCB Black  - Olomouc	1:6
RCB Black - Zlín	1:3
RCB Black - RA Brno	6:1
RCB Black - Vyškov	2:4
RCB Black - Dragon	4:4