Z Havířova s pohárem a zážitky!
02.07.2020








Bylo nebylo...Psal se konec června, léta páně 2020 a my, světlonoši ragbyové cesty, moravská dvojčata Cyril a Metoděj ve dvou patrech jednoho busu, jsme po dlouhé době vyrazili severním směrem. Leckterá starostlivá robka zapřísahala svého muže, v předtuše událostí budoucích, před nebezpečnou cestou na sever vší silou, nicméně marně slovy: "Budu ti dobrou vdovou!". Dle Pepy Nose ten, kdo jde pořád na sever, se octne se na jihu, nicméně my jsme se na konci cesty ocitnuli takřka na ocet v Havířově (ocet jakožto kyselina má 8% což je jen o procento víc než 7). Toto město je rodištěm několika TOP sportovců jakým je třeba David Pastrňák, bohužel je známé i působením mondénních veršotepců typu Richarda Krajča, aneb máme chleba rohlíky a to hodně veliký... Slyšet jeho zasněné verše J.K.Tyl, určitě by si v záchvatu hara-kiri minimálně odpáral prostřední jméno a svůj text, jenž je naší hymnou, by poslal maximálně do soutěže o nejlepší slogan "Země živitelky". 

Vyrazili jsme brzy ráno s naším oblíbeným Huntem a cesta stála za to. Opět jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí a novinek, mimo jiné, že už není v kurzu, ani diskurzu "hchkrdtn", nicméně naši mládežníci mají nyní jiné zkratky, třeba "BCHK" - batika, chlupy, korále, starší pak DŘM (dotace, řepka, motýle) a také už víme, že Trixa je zkráceně Patricie. Je fajn, že náš mikrosvět je ještě v pořádku a můžeme se zcela "nekorektně" bavit. Doba je složitá, je třeba počítat s tím,že třeba na původní Pulp Fiction už můžeme zapomenout, tedy dokud Vydru v roli Marcelluse Wallace nepředabuje Koranteng. 
 
Někteří z trenérů po cestě nadšeně mlčeli, jiní si nechali narůst pleš, nebo-li účes na Vladimíra Iljiče, a ti další využili jedinou zastávku na cestě k vyprázdnění u rozkvetlého bzučícího keře na kraji zvlněné dálnice, jenž jednak evokovalo zastávku bangkogského sky trainu Mo-Chit, a také Boba Saint-Claira, který byl kdysi "k smrti dojat". Kolem deváté hodiny ranní se před námi otevřela místní Champs d´Elysses, proslavená cestou kouče Hrouzka do hokejového AZ v Chance lize. Pro mistní čumily, ztěžka kousajíc bus větší jejich rodného domu a ega soudružky učitelky, na ZŠ 1. Máje, jsme byli naprostým zjevením.
 
Na místě jsme zjistili, že jsme opravdu takřka na ocet, neboť ostatní kluby vesměs úspěšně pokračují v podřezávání moravské rugbyové větve tím, že jednoduše nedorazili. Nás tedy také nebylo mnoho, po dlouhé době jen na jeden tým, nicméně to je daň za to, že dvě třetiny babiček a dědečků našich mládežníků jsou blíženci a zrovna slavili narozeniny:-)
 
Převlékli jsme tedy děti do dresů a vydali se vstříc celým dvěma soupeřům. Mělo se hrát dvoukolově, ale nakonec zvítězil zdravý rozum a dali jsme si kola tři. V noci pršelo, takže na hřišti do kterého neúnavně bušily sluneční paprsky, bylo jak v prádelně, což vyjma dětí pocítil i jeden z našich trenérů, který celý turnaj odpískal. Tentokráte měli domácí i píšťalku, jaký to pokrok! Dětem vedro vůbec nevadilo a v klasických mezizápasových rubačkách využívaly kýbl s vodou úspěšně jako zbraň hromadného ničení suchých dresů.
 
Olomouc i Zlín nedali svou kůži lacino, a ačkoliv jsme všech šest utkání nakonec vcelku přesvědčivě vyhráli, místy to byly tvrdé bitvy, kde nakonec převážily naše individuální dovednosti a týmové pojetí hry.
Lehce po pravém poledni jsme tak převzali pohár a dětské šampáňo pro vítěze. Děkujeme domácím, kteří pracují opravdu v těžkých podmínkách, za fajn turnaj i tučnou vítěznou kořist. Vést takto klub takřka ve dvou lidech je opravdu oceněníhodné.
 
Děti se převlékly a následovala nezbytná návštěva místního KFC a pak již hurá domů. Cesta se poněkud natáhla v Ostravě, kde u fotbalového stadionu pořádali policejní manévry. Baník sice hrál ten den v Liberci, ale jistota je jistota, že. Nakonec jsme tak ještě stihli strhující utkání našich kadetů v úspěšném boji o 3. místo na domácím Mistrovství republiky v Bystrci.
 
Toto byl poslední turnaj pro celou osu našeho týmu, děti se ještě "dvakrát přikryjí" a už budou v desítkách.
Přínosy jednotlivců do týmové "kasy" už jsem zmiňoval v mnoha předchozích článcích, proto bych následující řádky rád pojal právě týmově.  
 
Děcka, bylo fajn s vámi pracovat, i když častěji než "práce" to byla spíš zábava. Pro nás trenéry je největší odměnou vidět, že vás náš sport baví a také vaše zlepšení. Že na dotaz "co budeme na tréninku dělat?" jednohlasně (a dost hlasitě) odpovídáte, že hrát rugby.
Poděkování patří také vašim rodičům za to, že vás vedou ke sportu a neustále vás podporují. Važte si toho!
Budeme vám i nadále držet palce ve vyšších kategoriích, věřím, že jste od nás dostali dobré základy a určitě se neztratíte!
Bylo nám ctí s vámi jít kus vašeho sportovního života!
 
Bon voyage a rugby zdar!
 
Foto: Tomáš Křesálek. více fotek ZDE.
 
Výsledky:
RCB - Olomouc 4:1, 6:1, 6:1
RCB - Zlín 8:0, 4:1, 6:2