20.10.2021

Vesničko má středisková




Bylo to v sobotu. Šestnáctého. Jeleni byli v říji a rodiče, poněkud rozladěni pětkou jakožto první číslicí na budíku, nechtějíc přijmout fakt, že pro jejich ratolesti je toto číslo posvátné. Nevyřčená výčitka: "Proč sis sakra nevybral pinec v místní šalinlize?" se vznášela jako opar (neplést s herpesem ani Harap(e)sem, stejně ho vždycky namluvil někdo jinej) nad Svratkou v jejím takřka slepém rameni.

Tak v přesně ten moment vyrazila CK RCB patrákem směrem k hlavnímu městu. Někteří spali, jiní lelkovali a pár jedinců se oddávalo poslechu hudby. Nejposlouchanější skladbou, dle údajů nejinformovanějších z nás - JŠ Busy Starovičky, CIA, BiS, StB a jejich kámoši z Čau lidi, byly Muchomůrky bílé od jedinýho skutečnýho a respektu hodnýho Mejly této země.

Minuli jsme VysoČínu a pak se slunce vylouplo a vyhouplo nad obzor přesně v ten okamžik, kdy se naše karavana začala blížit hlavnímu městu. A zde se projevily dávno jasné rozdíly...posuďte sami:

"Když jedeš na mrtvém koni, sesedni"...autor pravděpodobně indián, tedy korektně řečeno původní utlačovaný zbitý, neomítnutý obyvatel prérie, nebo hipster-welcome Paolo Coelho (to se asi jinak říct nedá), oblíbený autor na Praze 5 při rozdávání dotací sportovním klubům.

"Když se vypere, musí se usušit"...autor: neznámý rugbyový zahrádkář v Brně...(v dresu sepraném dle množství pracího prášku či teploty na rozhašené RoMO pračce). 

I přes tyto znatelné rozdíly jsme jeli do Prahy s hlavou vztyčenou, (vstříc i vztyčeným prostředníkům) a rozhodně jsme neměli pěkně moravsky řečeno špundus, což je obdoba českých feder (neplést se švýcarským tenisovým multišampioném). Poučeni z předchozích nezdarů a fénu, tentokráte necestovaly buchty jen po instáči, ale zaplnily hluboká hrdla a bezedné žaludky RCB ansámblu. Nakonec cestování po asociálních sítích není nic jiného, než staré dobré "prstem po mapě". Jen máš ten dobrej pocit, že ostatní ovce jsou v tom prstem...s Tebou...

Po cestě jsme minuli všechno možné, včetně parku Juldy Fuldy otevřeném symblicky v roce 1953 a je třeba napsat, že i tato reportáž je tak trochu fiktivně psaná na oprátce, tedy že autor slov nebyl přítomen. (Julda se popravy nakonec zúčastnil, gratulujeme a posíláme klíčenku). V pozadí jsme zahlédli i Hrad, kdo ví jestli na něm netrúní už několikátý dvojník, jak to prorocky předpověděl známý lobista Tonda Blaník. Je příznačné, že nejlepší aktuální knihu o Praze pro mladé musel napsat kluk z Olomouce. Bez nás z Moravy by byla stověžatá poloviční a my to hodlali ukázat i na hřišti.

Poprvé za dobu cestování na PYRF, tedy dle pořadatelů největšího mládežnického turnaje ve střední Evropě, se nám na pragovku podařilo přijet včas. Děti se převlékly a trenéři dostali rozpis, který nám do skupiny přisoudil soupeře různých poetických či patetických názvů, jako třeba Strašilky, Medvídci apod. Všichni soupeři byli z Prahy, takže jsme se těšili na konfrontaci, kterou nemáme každý týden.

V prvním utkání jsme roznesli na kopytech béčko Tatrovky 7:0, následovala demolice domácích v poměru 5:0. Až poslední zápas, proti áčku Petrovic nás řádně prověřil a výsledkem byla těsná výhra 2:0. Hra lahodila oku, k čemuž přispěl i dobře pískající mladý rozhodčí. S třemi výhrami jsme se kvalifikovali do skupiny o celkové vítězství a šlo se na oběd. Čekali jsme, jestli zvítězí tradiční pražský gastrodžihád (dvanáctky na Tatře by mohly vyprávět), ale na jídlo byl nakonec kvalitní řízek, za což domácí pořadatele chválíme.

A šlo do tuhého, což si uvědomovali i mnozí přítomní uvědomělí rodičové. Žena údajně nejvíce řve, když si manžel utře do čistých záclon ruce...řekněme od vazelíny. Nicméně v sobotu se ukázalo, že pár viktorek máme i v řadách RCB matek. Je fajn, že je i dámská část osazenstva tak zaujata hrou, že povzbuzuje a místy i řve jak legendární Jawa "třiapůla" v bahně.

V prvním utkání pohárové skupiny jsme po boji přemohli 4:2 Babice. Následovalo utkání s Iuridicou a tady se nám najednou zanechtělo...skládat. Škoda, soupeř byl hratelný, navíc nám na konečných 2:2 vyrovnal až z poslední akce. Jak se později ukázalo, nebýt tomu tak, celkové vítězství bylo naše. Ihned poté jsme skoro bez odpočinku nastoupili proti áčku Tatry a ubývající síly se projevily. Bojovali jsme jako lvi, ale nakonec z toho byla prohra 2:3. Bylo jasné, že na první místo to tentokráte nebude, ale i tak jsme se těšili na pohár za druhé, nebo třetí místo. V roce 2019 jsme PYRF vyhráli o dvě pětky, tentokráte jedna chyběla. Ale to je prostě sport.

Jaké však bylo naše překvapení, když domácí nevyhlásili vítězem Tatrovku, ale Babice! Netřeba velkého fištróna a umu spočítat, že když jedno mužstvo má na kontě výhru a dvě remízy a druhé jednu výhru, remízu a prohru tak by mělo být výš to první. Ale domácí to prostě viděli jinak. Po naší mailové intervenci přišla odpověď ve smyslu legendárního filmu Vesničko má středisková..."Pepo, já se spletla!" Doufejme, že tatrováci budou trvat na opakování ceremoniálu:-) Každopádně domácím posíláme učebnici matematiky pro první třídu a ještě pěkně od prof. Hejného, který vyznává školu hrou. 

My tedy brali bronzové medaile, což bylo spočítáno správně, a těšili jsme se na pohár. Ouha. Pohár dostal celkový vítěz a pak vítězové jednotlivých skupin o umístění, tedy mužstva na pátem, desátem a čtrnáctem místě. Těžko říci proč. Po tomto nám bezděky v mysli naskočila slovní hříčka: Opakem okapu je pako. Nu což.

Kluci hráli celý turnaj soustředěně a obzvláště vyzdvihujeme výkon Míši a Tea, kteří na sebe převzali notný kus zodpovědnosti, což se cení! Největší radost udělali výkonem sobotnímu oslavenci Hřebovi, kterému přejeme všechno nejlepší a hlavně pevné zdraví! Ještě se sluší dodat, že oproti celostátnímu turnaji v Olomouci před čtrnácti dny jsme byli oslabení o kvarteto hráčů v čele s Paťou. O to víc je tento výsledek cenný! Nakonec chytli šanci za pačesy jiní:-)

Tuto sobotu vyrazíme opět do Prahy, tentokráte na přátelský turnaj na Tatru. Mimochodem na PYRFu jsme byli s Akademií jediní zástupci Moravy, což je docela ostuda. Turnaj na Dragonu 30. října domácí zrušili, takže je otázkou, jestli to o víkendu nebude turnajová derniéra. Ale ještě neskládáme zbraně a snažíme se najít alternativy, jak si ještě zahrát!

Rugby zdar!