22.09.2022

Prší, prší, jen se leje...




Druhá zářijová sobota se nesla ve znamení dlouho očekávaného zahájení naší dvouměsíční sezóny. A na úvod ještě cesta na daleký sever do Havířova.
 
Pravděpodobně tato kombinace způsobila, že jsme po dlouhé době postavili jen dvě mužstva a nejeli jsme ani našim patrákem. Trochu jsme znervózněli při příjezdu busu, protože se jednalo o legendární "kabrio" vůz, který nás vezl na MČR v červnu. U dospělých spolehlivě zafungoval Pavlovův reflex a hned při vstupu do vozu si radši zakrývali nos, protože v červnu navíc nefungovalo ani WC. Tentokrát bylo ovšem vše v pořádku a tak jsme o půl sedmé v klidu opustili náš přístav.
 
Cesta je to dlouhá, děti se jako obvykle bavily mnoha způsoby. Nováčci horlivě mávali na všechny strany a ze všech oken, z reakcí řidičů se dalo vyčíst leccos. Nejčastěji něco ve smyslu: Aha, Kociánka jede na výlet. Jeden nejmenovaný hoch si myslel, že jedeme dobývat severní pól a tak se po vzoru Varla Frištenského již od Vyškova ptal, kdy už tam budeme a pro jistotu celou cestu nesundal batoh ze zad. Rodiče rozebírali povětšinou aktuální situaci ve světě, nebo třeba demošku na Václaváku, většinově k této akci panovala shoda, že je lepší mít prázdnou kešeňu, nežli makovici. 
 
Nový DJ z řad U12 tentokráte nehrál moc nahlas, takže byly dokonce slyšet i vlastní slova při konverzaci se sousedem, jak nezvyklé! Dalo se tedy odposlechnout ledacos... "Kamarádi, pojďme si něco koupit do Kauflandu!" bych čekal spíš od zájezdu důchodců, ale co už. Moderní úprava songu Prší, prší... pak měla předznamenat nelítostnou předpověď počasí, tudíž déšť, zimu, sychravo. Jaké ovšem bylo naše překvapení, když až ke klimkovickému tunelu pralo slunce do oken a teprve za ním, jako mávnutím kouzelného proutku, se zatáhlo, aby se při vjezdu do Havířova opět obloha rozjasnila a začalo svítit. Veškeré svetry a beranice tak letěly do kouta a všichni horečně začali hledat krátký rukáv. 
 
V Havířově nás vyjma slunce přivítaly i zlomený šaukle z nechvalně proslulé kauzy "řetízkáč" a taky nestárnoucí dvojice organizátorů Radek + Karel. Proběhlo převlečení dětí v prostorné šatně a pak... ouha... jdeme na hřiště, ale směřují nás na boční atletický... no řekněme pažit. Hráli jsme už na mnoha prapodivných místech, ale aby uprostřed hřiště rostly houby, to jsme ještě nežažili. A jak už zaznělo z úst Černé kroniky v legendární pohádce Ať žijí duchové, na žampiony bacha švagře, lze se jimi i otrávit! Překvapené byly i děti, které začaly spontánně zpívat naši hymnu! Tedy skončilo to zcela symbolicky u věty "Kde domov můj", bylo to procítěné, v křehkých očích dětí byl jasně cítit stesk po bystrcké aréně!
 
Po jarní sezóně, v které do turnajů vstupoval místy i dvouciferný počet mužstev, bylo havířovské menu poněkud chudé. Čekalo nás pět utkání pro každé mužstvo. A záhy se ukázalo, že šla dolů nejen kvantita, ale i kvalita. Takže utkání oranžového týmu končila "rozvojovými" výsledky typu 12:0 a když už na nás nestačili soupeři, rozhodli se naši bombarďáci "šlechetně pomoci" sami tím, že se vzájemně vyřadí. 
 
Dopadlo to srážkou hlav Tea a Toníka, kdy druhý jmenovaný, i přesto, že měl na hlavě helmu, skončil s roztrženým obočím v péči lékařů. Hřeba se jal volat rychlou, nicméně nám bylo kratce sděleno, že jsme cypové, bo špitál je hned vedle hřiště. Teo po chvíli pokračoval dál a Toník si odvezl ze severu suvenýr v podobě několika stehů. Tento moment paradoxně ještě víc rozhodil soupeře, což vedlo ke kuriózní situaci, kdy jsme inkasovali jedinou pětku za celý turnaj. Chudák křehké děvčátko z Akademie mělo to štěstí/smůlu, že se k ní dostal míč a ona se jala s úsměvem na rtu běžet položit body. Tento pocit ji záhy opustil, když se na obzoru v nebezpečné blízkosti zjevil rozběhnutý zamračený Teo. Nicméně jak je známo, strach je silná emoce, děvčeti dal doslova křídla hrůzy a díky nim tak stihla zachránit nejen holý život, ale ještě nám položit body! Sportovně gratulujeme!
 
Tým Black složený i z několika nováčků se popasoval s turnajem se ctí a dokonce byla vidět i první pětka Toma v životě, k čemuž také gratulujeme! A jako obvykle, taxa je stavebnice LEGO :-) Navíc jsme pomohli i kamarádům z Akademie občasným zapůjčením Huberta, což byla posila, jakou svět neviděl. Odvážně vysprintoval pomoci týmu, aby si po "zakleknutí do bloků" uvědomil, že příroda je mocná čarodějka a tak vzápětí odběhnul konat potřebu ke stromu. Nu což, stávají se i horší věci:-)
 
V Havířově tedy nakonec nepršela voda z nebe, ale doslova tryskaly zážitky ze všech koutů! První turnaj dopadl úspěšně, ve hře byly vidět krásné momenty, které jsme pečlivě trénovali na soustředění a děti i dospělí si akci užili. Už tento víkend hrajeme takřka domácí turnaj, tedy na Dragonu, přijďte nás podpořit v hojném počtu!
 
Rugby zdar!