Čas pádí, čas běží... první májový víkend je za námi a s ním i turnaj ve Vyškově. Bašta moravského ragby byla nejen na zdejším webu již mnohokrát popsána, takže ji jistě všichni detailně znají a těší se tam, aniž by bylo potřeba dále dělat bouři ve sklenici vody. Minimálně pro dobrou dojezdovou vzdálenost a kvalitní občerstvení v místní reštyce to tam máme rádi.

 

Ačkoliv nám tentokráte nedojeli havířovští, ani děti z Dragonu, turnaj měl solidní obsazenost a opět se hrál na více hřištích. Což sice na první pohled tvoří mírné vrásky na tvářích rodičů, kteří mají ratolesti ve vícero kategoriích, na pohled druhý je ale následně znát určité uvolnění, když si můžou v klidu zafandit sami. Ne nadarmo je holt znalci, zvláště (z) rodu mužského, manželství popisováno jako instituce, kde sotva se ráno probudíš, už za něco můžeš. Na stranu druhou moudré ženy se do manželství nehrnou, neboť znají zásadní poučku z neméně zásadního filmu světové kinematografie Šimon a Matouš jedou na riviéru.. "A víš co mi řekla, když jsem ji požádal o ruku? Ne, díky, chcípnout hlady dokážu i sama!" Sňatky z nerozumu. Autor článku je svobodný, ale toto není seznamka! Holt i moudří muži se nežení! Nu což, tak tedy pojďme k ragby.

 

Do skupiny Major stavíme mužstvo Orange, které se utkalo postupně s Ostravou, Olomoucí a domácím Vyškovem. Hrací doba dlouhá, ovšem girl and boys natěšeni na skalpy soupeřů. Z doslechu a jen telegraficky... Hra pěkná, pestrá, souhra fungovala, skládky problém. Trochu jako zaseklá gramofonová deska, takže pondělní trénink byl následně hodně zaměřen právě na skládky. 

 

Ve skupině Basic jsme měli týmy Black a White, pro jistotu upřesňuji, že se jedná o barvu dresů, nikoliv adoraci dnes již zcela nepřípustného autora Josefa Lady, kde jeho kocour Nácíček až vyroste, toužil být Náckem! Soupeři: Vyškov, Zlín, RA Brno, derby, tráva, ruce, nohy, gravitace:-) 

 

A tady se to teprve mlelo! Nebyla nouze o výsledky typu 14:9, prostě bezelstné dětské ragby dle nevyslovené poučky, že nejlepší obrana je útok a kdo se vrací nevěří..., že soupeř zakopne:-)

První turnaj s námi absolvoval Viky a hned si pěkně položil. První turnaj, první pětka, první... A pak už jen samá pozitiva a sociální jistoty. Kromě Vikyho je ovšem třeba také zmínit benjamínku v našem dresu, Zitu, která na velkém venkovním turnaji položila první pětku též, respektive rovnou tři kusy! Pokud jsem po její premiéře ve Zlíně psal něco v tom smyslu, že v ragbyovém dresu se rodičovský sen o baletu rychle rozplývá, tak tady to byla doslova a do písmene labutí píseň Labutího jezera! Gratulujeme oběma! Boj všech v této kategorii byl srdnatý, těší nás pokrok, který děti každým týdnem udělají.

 

Turnaj osmiček skončil kolem půl jedné a po nezbytném převzetí sladkých propriet následovalo dlouhé čekání na konec turnaje ostatních kategorií, které si děti krátily různými i hrůznými způsoby. Vždy přemýšlíme jak je zabavit. Nudíte se? Kupte si medvídka mývala. Nebo zkuste cvičně přesunout vedlejší nákladové nádraží, to se v Brně v budoucnu bude možná hodit. Nakonec na to děti vždycky přijdou samy co dělat. Ovšem co se v kabině upeče, to v ní i zůstane, takže tady se signál ztrácí:-)

 

Máme za sebou velmi vydařený turnaj a už se těšíme na ty další!

 

Ragby zdar!

 

Foto: Zuzka Mládková