Týden po Mistrovství ČR nás čekala další ranní vstávačka a cesta na nejseverněji položené hřiště, tedy do Havířova. V 6:30 stál na parkovišti patrák a Hunt zubící se od ucha k uchu. Vypadá to, že tomu jedinému ranní šichty nevadí. Jinak se po parkéču u Lidlu ploužil soubor polospících stínů.

 

Letos na jaře hrajeme turnaje pouze ve dvou módech, tedy buď leje jako z konve, nebo je pařak.

Tentokrát nastala druhá varianta. Někdo jede v sobotu do Verony slídit po stopách Kapuletů a Montéků (slovy klasika: "Bacha, Kapuleti dó!"), jiní obdivovat havířovský product placement ve formě klubového autobusu, který nás jako tradičně vítal na místě. Ríša tentokrát nejel nikam, asi se obával toho, že vlasuprostí budou na slunci házet prasátka a nechal tak připálit se jen zbylé trenérstvo. 

 

Jak už to tak chodí, účast bývá u vzdálenějších destinací slabší, nejinak tomu bylo tentokrát, takže jsme dali dohromady jen dvě mužstva. Nebezpečně blízko hřiště stál nafukovací hrad, který se po turnaji jaly děti rozebírat na atomy. Jiný šaukle, asi po zkušenostech z minula, na místě naštěstí nebyly. Ty nás naopak čekaly až doma v Bystrci po příjezdu a kdo vzal děti na hřiště, litoval zbytku sobotního odpoledne:-) 

Rodiče, kteří jeli s námi, po cestě zkoumali možnost občerstvení se na místě jinak než v KFC a nakonec prý jeden vynalézavý tatínek našel solidní bar. Dalo by se tedy říct, že to byl muž ginu.

 

Nás čekala na místě tradiční, nebojím se říct, že legendární, dvojice domácích pořadatelů K+R (takže nakonec netřeba závidět těm, co jeli do Itálie), kterým naštěstí s přibývajícím věkem nedochází elán a stále mají akce pod kontrolou. I když už na pány v letech sedí spíše příměr z legendárního songu Dalibora Jandy, patří jim velký dík za jejich práci a neutuchající elán!

Kromě této dvojky jsme na místě zjistili, že přijeli i Medvědi ze Žiliny. No... spíše medvídci, místním dialektem by se dalo říct... Cypísci:-) Hned jsme tedy prozkoušeli naše děti, zda-li ví, co je to chrbát. Nevěděly. Soupeř byl opravdu o jednu až dvě hlavy menší, takže většinou koukal na chrbát našim.

Po tomto utkání jsme ještě přehráli vcelku jasně Ostravu a Vyškov, děti hrály moc pěkně. Obzvlášť se mi líbila jejich komunikace a podpora. 

 

Druhý tým hrál v další skupině a postupně se utkal s domácími, Akademií a Olomoucí. Nebýt jedné prohry, mohli jsme si zahrát finále spolu. Po skupinových zápasech totiž ještě následovaly utkání s týmy z druhých skupin o umístění. Orange tak hráli s Havířovem o první místo a Black s Ostravou o třetí. Oranžoví po ospalém začátku nastartovali motory a došli si pro celkové vítězství. Pro Black byla Ostrava příliš tvrdým oříškem. Ale i tak hráli pěkně týmově, skládali, co to šlo, a zaslouží si velkou pochvalu.

 

Po turnaji jsme děti vzali na limču do místního stánku. Pan výčepní byl dost překvapen požadavkem na patnáct limonád a komentoval to slovy, že tolik malinovky ještě nikdy nevytočil a ať už laskavě nechodíme. Holt kapitalismus ze severu:-)

 

Následovalo předání dobrot, domácí vynalézavě dali do balíčku pro milovníky slaného i tyčinky, z čehož ovšem neměl moc radost Hunt, bo rozdrcené kusy byly nahoře v buse prakticky všude. Takže nás na konci cesty čekal ještě úklid. Ale i to jsme zvládli a konec turnajové cesty pak proběhl minulý víkend na Dragonu. A o tom zase příště.

 

Ragby zdar!