Přesně v polovině června skončila letošní turnajová sezóna. Stejně jako loni i předloni na Dragonu. Jediné jiné byl styl objížděk, ten se mění každou sezónu. Dalo by se říct, že pokud je Řím věčným městem, pak Brno je městem věčně rozkopaným. Nicméně my jsme optimisté a věříme, že nejpozději do třetice příští rok, už bude všechno v okeju, jak slibuje ŘSD. I když, vlk taky sliboval...

 

Překvapením na místě byla hojná účast ze všech moravských koutů, což nebývalo dříve zvykem. Na konci turnaje tak byla ohlášena rekordní účast takřka 400 dětí, to je krásné. Zvlášť pokud uvážíme, že se jedná o amatérský sport, kterým se prakticky nikdo z dětí nebude živit, a narozdíl od kolegů, co to dotáhnou až do NHL (kdo kdy viděl trénink dětí na ledě ví, že jen z Brna jich bude letos minimálně tisíc) a po konci kariéry si koupí malý bezvýznamný ostrov někde v Karibiku, tak naši, pokud jim to kolena po mnoha ragbyových bitvách dovolí, si můžou tak maximálně dojet na kole do znovuotevřené putyky Na ostrůvku v Bílovicích. A to je dobrá volba!

 

Dle pořadatelů jsme tímto číslem vyslali jasný vzkaz do Čech. Řekl bych, že tam už se z nás klepou, zvlášť když jsme zcela jasný vzkaz vyslali z Brna hlavně v mužské kategorii. My ovšem víme, že důležité je mít pevné základy, a ty se nám, všem ostatním sportovním i digitálním lákadlům navzdory daří, takže snad nevymřeme po sestupu, po meči, po přeslici, ani po mobilech. 

 

Tentokrát jsme půjčili do desítek tři zástupce a sami jsme tak postavili tři mužstva. Nevýhodou velké účasti bývají velké prodlevy, protože hřiště prostě nejsou nafukovací. Otázky "kdy budeme hrát", respektive s kým a za jak dlouho jsou po několika hodinách v úmorném vedru, které o víkendu panovalo, a dávkování po vyšších desítkách opravdu k zbláznění. Ovšem počet zavázání tkaniček dětem stále vede, samotného by mě po těch letech zajímalo číslo. Troufám si tvrdit, že v zavazování patří trenéři v RCB k širší evropské špičce! :-)

 

Do skupiny Major jsme nominovali naše oranžové, do Basic Black a White. Orange předvedli, poprvé pod taktovkou Marka, krásné výkony a týmovou hru, sázeli soupeřům jednu pětku za druhou a nešetřili skládkama. Výsledky byly hodně divoké, nebylo výjimkou třeba ani skóre 9:6. Nejtěžším soupeřem nám byl, jako po celé jaro, domácí Dragon, který letos hrál krásně. Je vidět, že tým převzali trenéři, kteří nikdy nehráli ragby, a na kvalitě hry je to hned znát. 

 

Skupina Basic bývá zábavná vždy a to z mnoha důvodů. Jednak většinou děti více bojují sami se sebou než se soupeři, druhak často dochází díky mnoha vlivům k různým úsměvným situacím a v sobotu to nebylo jiné. Jeden nejmenovaný hráč v naprostém flow běžel tak daleko, až jsem se leknul, že poběží až do Abú Dhabí. Děti prostě bojovaly se vším a všemi a výsledkem byly rozzářené tváře a dokonce i potlesk od našeho Prezidenta, který se letos ukázal na venkovním turnaji poprvé. Je vidět, že se s námi chtěl asi rozloučit, když míří do čela NATO. 

 

Turnaj tedy proběhnul k naší naprosté spokojenosti, a i když to bylo dlouhé, tak i fandové motorsportu nakonec byli spokojení a stihli začátek 24h Le Mans ve čtyři odpoledne z pohodlí svých gaučů.

 

Ačkoliv dál trénujeme, turnajové sezóna je u konce. A tím i účinkování dětí ročníku 2016 v osmičkách. 

Bylo to dlouhé a náročné. Jako vždy sezóna začala soustředěním, to je náš letitý základní kámen. Na podzim jsme byli hodně dominantní na všech velkých turnajích, na jaře soupeři srovnali krok a nedali nám nic zadarmo. Ale nás nezlomilo nic! I když jsme občas byli a ryli doslova držkama v zemi, vždycky jsme se zvedli. Tak nějak pěkně (a pro ragby dvojsmyslně) o tom zpívá Pink.

 

Děkujeme rodičům za nekonečné povzbuzování a často utěšování svých více i méně nadaných ratolestí, za čas, který svým dětem a našemu klubu věnují. Všichni dohromady se snažíme utvářet to nejdůležitější, tedy charakter. Myslel jsem, že loňský rok nepůjde jen tak dorovnat, ale zvládli jsme to. Společně jako tým. Tým, který je vždy víc než soubor individualit. Titul je ve správných rukách. Všechny děti ušly za ten rok obrovský kus cesty. Zažili jsme toho opravdu hodně. Opojná vítězství, i tvrdé pády na zem, které nás posílily a daly nám prostor přemýšlet, jak to příště udělat líp. Díky za ně, bez proher není vítězství. Vážím si toho, že jsem u toho mohl být s vámi. Snažil jsem se dětem předat úplně všechno co by jim mohlo pomoci nejen ve sportu.  

Díky klubu za perfektní zázemí, organizaci podzimní, zimní i jarní sezóny, letos to bylo o dost náročnější. Díky všem kolegům, kteří se podíleli na průběhu tréninků a všeho kolem po celý rok. 

 

Konec je novým začátkem, tak se nechte překvapit, co bude potom. Snad to nebude bottom:-) Těšíme se na vás tento pátek na společném tréninku dětí a rodičů. 

Přeji vám všem...

 

Bon voyage!

 

Foto: Zuzka Mládková