Netradičně v neděli, na svátek Evžena, lovce žen, jsme vyrazili do Prahy na poslední regionální turnaj Přeboru Čech. Pozorný čtenář možná zbystřil, že tu něco nesedí, ale vše je v nejlepším pořádku, samozřejmě víme Gde domov můj, nicméně tentokrát jsme dali přednost silnější konkurenci na turnaji v Čechách. 

 

Původní bohatá účast dětí se nám v týdnu začala zcvrkávat, stále častěji se opakovalo "leží tam v oboře, nožky má nahoře" až se v sobotu večer začalo kácet i v trenérském lese. Nu což, ještě že máme silné vojsko a tudíž nás tahle patálie nemohla rozhodit. Jediné na co měla vliv je drobnost, autor článku se nemohl turnaje zúčastnit. S přihlédnutím k faktu, že tato persona non grata prý často, a zvlášť v posledním roce, trpí fatou morganou, je třeba brát následující reportáž s nadhledem. Některé věci jsou holt imaginární a jiné ibalginální.

 

Již před odjezdem bylo jistým recidivistům odebráno povolení zapíjet, lehce po šesté jsme se tak s čistým štítem vydali na cestu. Jeden by řekl, že jezdit s autobusem není jako práce s buzolou, legendární brněnská kapela Franta Jetel si navíc na cestu do Prahy brala vždy síť, u nás to však vypadalo, že budeme potřebovat oboje. Nebo dobrou orientaci ve slepé mapě. Hmla, že by ven nevyhnal ani Babu Futéř, pohlcovala i ten zbytek pěkných věcí kolem matky všech českých dálnic, ačkoliv v neděli to spíš vypadalo jako Highway to hell, což bývá tradičně vyhrazeno spíše bývalé výspě Rotschildů. V Petrovicích jsme vysadili Epic Top Gun All Stars & Gardeners a po deváté hodině jsme konečně dorazili na Strahov. 

 

Na místě vládla, jak jinak, mlha. Všude kam se podíváš. Člověk by čekal, že ve vzduchu bude cítit zima a duch spartakiády, místo toho nás přivítalo teplo ve vytápěném stanu a vůně svařáku. Ještě podotýkám, že změnit počet týmů bylo možné až do sobotních 22:00. Když se chce, tak to jde...

 

V deset hodin začal turnaj s účastí 27 mužstev (a to je jen půlka českých desítek, druhá hrála v Českých Budějovicích, kde by sice chtěl žít každý, ale my jsme tentokrát udělali výjimku) ve třech výkonnostních skupinách. 

 

Do skupiny C jsme tradičně nasadili mladší desítky a nováčky. Je třeba zmínit, že první turnaj s námi absolvovala posila naší dívčí sekce Sára, a vedla si nadmíru dobře! Dívka a chlapci změřili síly s Pragovkou, Tatrou, Slavií, Přeloučí a Olympem, v každém utkání bojovali a položili spoustu pětek. Jsme rádi, že se děti posouvají a čím dál víc dostávají pod kůži hru desítek.

 

Ve skupině B nastoupil tým Black a tady jsme asi úplně neodhadli naše síly, neboť konfrontace se Spartou, Tatrou a Plzní dopadla vcelku jednoznačně v náš prospěch. Do utkání s posledním jmenovaným týmem jsme soupeřům dokonce půjčili Vojtu, naštěstí to nebylo bartrem za ten jejich europatok, protože my na RCB máme Ragr/Ferdu, ti vzdálenější Dalešice a nikdy jinak:-) 

 

Nejsilnější skupina A hostila tým Orange. Utkání s Pragou na začátek bylo tvrdé, ale férové a dobře nás připravilo na zlatý, tedy vlastně černobílý hřeb turnaje, kterým bylo utkání s domácími. Velkorysých 2x8 minut navíc skýtalo prostor pro mnoho akcí, zkoušek a měření sil. Obstáli jsme se ctí, prohra 4:6 není žádnou ostudou. Opět jsme si ověřili, že tyto těžké zápasy bychom potřebovali co nejčastěji, nejlépe každý víkend. V posledním utkání jsme jednoznačně přehráli Spartu, je třeba ocenit, že se kluci od Podvinného mlýna nebáli nastoupit do takto těžké skupiny.

 

Děkujeme tatrovákům za pozvání na turnaj a skvělou organizaci, rádi zase přijedeme! Díky rodičům, kteří nás přijeli podpořit a vytvořili nám domácí prostředí.

V sobotu nás čeká brigáda na hřišti, některé turnaj ve Vídni, a od pondělí přechod na zimní režim. To ovšem neznamená hibernaci!

 

Ragby zdar!

 

Foto: Zuzka Mládková