Po příjezdu na místo jsme zjistili, že se domácí asi zhlédli v Gulliverových cestách do Liliputu,  neboť nám propůjčili kabinu s kapacitou cca 15 míst, do které jsme měli naskládat našich 50+ dětí a ještě Dragon s Akademií. Naštěstí děti jsou vynalézavé, takže si našly náhradní převlíkárnu pod schody.

 

Na kvalitní olomoucký trávník za asistence krásné slunné oblohy jsme se dostali po deváté hodině, samotný turnaj začal o hodinu později. Ve skupině Basic jsme bojovali kromě soupeřů hlavně sami se sebou, což vyústilo v divoké výsledky typu 9:7, nebo 5:12. Stále nám chybí výdrž v dodržování těch asi tří taktických pokynů, což nás dost sráží, někdy mám pocit, že zatímco dětem říkáme jak mají hrát včera dnes a zítra, oni si to vyloží jako v sobotu večer a v neděli ráno. Na stranu druhou bylo vidět hodně kreativity, bojovnosti a snahy, což se cení.

 

Ve skupině Major jsme se letos prvně potkali třeba s Olomoucí, na což jsme děti připravovali, protože domácí hrají hodně silově. Na úrodnou půdu naše domluvy padly jen zčásti, holt k dětem tak nějak asi patří, že moudrost přichází po troškách, nebo po troskách. Hlavně k chlapcům. Jinak jsme ale většinu času předváděli pěkné, rychlé a kreativní ragby, na které se dívalo s radostí. Jen je ještě potřeba o kousek zrychlit...

 

Turnaj tentokrát skončil prakticky přesně dle rozpisu, za což chválíme domácí organizátory. Jen škoda, že nebylo připraveno více zásob jídla, protože když se trenéři zmožení půldenním koučováním připloužili ke stánku s proviantem, už nebylo nic k snědku a nepomohlo ani uherské zaklínadlo "Némseletém feketém, Šándor jede s prasetem"! Holt Žilina zatím vozí jen o něco starší ragbisty...

 

Po vyhlášení jsme zkusili poprvé a naposledy sociální experiment, tedy že si děti rozdělí dobroty samy. Zvrhlo se to v klasické silnější pes... Nu což, takže příště je to opět na nás trenérech.

 

Na cestě zpět nás napřed poněkud překvapil banner nad bránou olomouckého stadionu, který poutal na Světový pohár v paraatletice, naštěstí se ukázalo, že termín se neshodoval s  naším turnajem. Později pak ve voze začala přetahovaná o jedny magické dveře, doprovázená výkřiky typu "Dědku, vylez!" (asi příprava na následné hokejové finále). Nakonec ale všechno dobře dopadlo a děti jsme vrátili v jakž takž podobném stavu jako před odjezdem.

 

Tento víkend jedeme ještě blíž, do Vyškova, doufáme ve Vaši mohutnou podporu přímo na místě.

 

Ragby zdar!