Až na vrcholky hor

Tak a je to tu! Červen otevřel bránu s dny, které jsou díky svému DNA světlem nejpřívětivější, a my vyrazili zúročit svou celoroční radost i dřinu na Mistrovství ČR do Vyškova. Čtrnáct dětí, jedna dívka a třináct chlapců, čtyři alchymisti kolem a jeden autobus plný naděje. Nejvíce nervózní prý byl autor článku, který to ovšem rázně popírá!

Los MČR nám přisoudil jen čtyřtýmovou skupinu, nicméně jako velký vykřičník tam čněl nápis Rugby Babice. Přijeli jsme včas, postavili Pačesem laskavě zapůjčený stan rudé barvy (do příště prosím přebarvit) a po rozcvičce jsme se jali postavit pražskému Olympu. Rozhodčí zahájil hru a my se rozjeli jak mašina z vedlejšího rozřazovacího nádraží po písknutí zřízence dráhy. Nekompromisně, tvrdě, s jasným cílem. Tento rychlík ovšem nejel z Opavy, ale z výhry 9:2 rovnou na Havířov. Skóre 11:0 z druhého utkání napovědělo, že nám to jednak docela lepí a druhak, že stačí remíza k postupu do skupiny o 1. - 4. místo. 

Tento způsob rozřazování zdá se nám poněkud nešťastným, neb není prostor na opravu, ovšem my jsme se s tím popasovali na jedničku s hvězdičkou a soupeři jsme doslova nedali čuchnout. Tvrdé skládky, pokrytí prostoru, komunikace... zdobilo nás vše potřebné a výsledkem byla jasná výhra 4:0. Konečně jsme ukázali, že nejsme nějaké sněhové vločky, nebo jejich modifikace, avokádový toast. Následoval oběd v podobě těstovin s kuřecím, lehká příprava a pak děj se vůle Boží, což je taková trochu berlička, protože tady jsme si osud psali sami.

Hned v prvním utkání jsme se o sobě měli dozvědět, jak na tom doopravdy jsme. V cestě stál nejtěžší soupeř, Tatra Smíchov. Utkání hraná na 2x5 minut mají výhodu v tom, že máš spoustu času napravit chyby a rozmyslet si co dál. V této sezóně jsme s Tatrou vždy tahali za kratší konec, ale tentokrát jsme se do nich zakousli naprosto bez bázně a na hřišti zuřil boj dvou krásně hrajících týmů. V poločase byl soupeř o pětku dál, my následně vyrovnali a po další tatrovácké pětce jsme v poslední minutě byli doslova na centimetry od vyrovnání. Bohužel smíchovští se ubránili a zvítězili 2:1. Škoda, tomuto zápasu by slušela remíza, ale co naplat, jdeme tedy dál!

V druhém utkání jsme nastupovali proti nevyzpytatelné Iuridice, která letos překvapila třetím místem na PYRFu, my s ní letos vyhráli i prohráli. Děcka z Chrášťan hrají pěkné technické a rychlé ragby, je vidět, že jsou trénováni trenérem bez ragbyové minulosti. Před samotným zápasem jsme ale řešili nečekanou potíž, prakticky nikdo nechtěl hrát! Těžko říct, jestli dolehla tíha okamžiku, ale bohužel i na hřišti jsme nepředvedli skoro nic a pruhovaní nás doslova vyprášili výsledkem 5:1. Jak se později ukázalo, tento jeden jediný nepovedený zápas byl doslova kruciální! Poučení pro příště - pořád makat na 200%

Posledním soupeřem byly silné Říčany, které nás letos dvakrát porazily. Tentokráte se ovšem náš tým semknul a hecnul, najednou všechny bolístky vypadaly malicherně a v utkání předvedl odhodlaný a soustředěný výkon. Děti skvěle kombinovaly, krásně si nahrávaly, komunikovaly – opravdu radost pohledět! 1:0, 2:0, pak bohužel neuznaná pětka a z poslední akce soupeř snížil. Jak se nakonec ukázalo, tento moment nás ze stříbrné pozice odsunul až na nepopulární čtvrté místo... Ach jo, ale i to je sport – plný nečekaných zvratů a emocí.

Dětem jsme poděkovali za výkon a celoroční nasazení, nemají se za co stydět. Tentokrát to sice necinklo, ale věřím, že nás i taková situace zocelí a do dalších sezón půjdeme ponaučeni, s hlavou vzpřímenou bít se za oranžovo černé barvy! A kdoví, třeba se jednou ty barvy změní do podoby české trikolóry. Přál bych vám to! 

Na Mistrovství nás skvěle reprezentovali: Adélka, Dejv, Eda N., Eda P., Hyňa, Lukyn, Jarda, Paťa, Táda, Tobi, Tonda, Vojta K., Vojta Š., Vítek. Za dirigentským pultíkem stáli Jirka, Martin, Vojta a David.

Díky všem rodičům za podporu po celý rok a hlasité povzbuzování na místě, utišování bolesti i utěšování. Bez vás bychom to nedali.

Letos jsme skončili takříkajíc v základním táboře. A to je výzva! Příští rok se vrátíme, budeme silnější a s touhou dostat se až na vrcholky hor!

Ragby zdar!

Foto: Gábina Kolářová