Všechno bude fajn

Poslední turnaj letošní sezóny Moravského přeboru se konal na jediném brněnském ostrově, a to Cacovickém, na hřišti Dragonu Brno. Nám všem dobře známá poklidná scenérie nedaleko řeky Svitavy s houkajícími vlaky zpovzdálí. Jako obvykle panovalo úmorné vedro, že ani žáby uchem nepohnuly a odmítaly kuňkat. Účast Moravy se nám trochu scvrkla na Mistrovství Brna a okolí. Těžko říct, proč zbytek zvolil Boycott. Náš kámoš Albert kdysi tvrdil, že jen dvě věci jsou nekonečné, my si teda myslíme, že tři a tou třetí je inflace. Taková naše inflace českých spisovatelů, aneb na co dřív stačila Božka, je dnes potřeba Palacký… Tak kdoví. Ale ani to nám nemohlo vzít z plachet vítr a chuť si dobře zahrát s přáteli.

Hráčů a hráček jsme měli 27, tudíž jsme postavili hned čtyři mužstva, vždy dva týmy do obou výkonnostních kategorií. V deset hodin vše začalo a bylo se na co dívat. Pro polovinu dětí to byl poslední turnaj v kategorii desítek a před nabitým a povzbuzujícím auditoriem se chtěly náležitě předvést. A dařilo se jim to náramně! Týmy Orange a Black ve skupině Major ukázaly v bratrovražedné bitvě vše, co se za celou sezónu, i ty dřívější, naučily, dále pak změřily síly s domácími a Akademiky. Ze všech utkání jsme odešli s úsměvem na tváři a většinou i s dvouciferným skóre v náš prospěch. 

Ve skupině Basic byla situace o poznání vyrovnanější, jeden tým jsme dokonce měli z půlky dívčí, aby se dámy sehrály na následující víkend v Popovicích. A bylo to povedené sehrávání. Holt, kdo pamatuje začátek tisíciletí, ví, že ženy jsou jiný živočišný druh, což je fajn, neboť jim netřeba (tedy alespoň v tomto věku:) ) vše opakovat tisíckrát, aniž by to po tisíci prvé neudělaly, protože zrovna kolem letí letadlo. Oba týmy nakonec předvedly pěkné ragby. Snažili jsme se hrát kombinačně a limity co máme, překonáme. Ideální bude začít hned v létě a pokračovat soustředěním na Vysočině. 

Po odehrání desítkového turnaje jsme ještě zafandili dvanáctkám a následovalo poslední jarně-letní vyhlášení všech a všeho. Sezóna byla letos krátká i dlouhá, se vzestupy i pády, jako vždy. Navíc jsme si ji zpestřili několika turnaji v Čechách, což je asi cesta do budoucna. Pro spoustu dětí, i nás trenérů, to byl rok novinek, protože desítkové ragby je přeci jen poněkud odlišné od předchozích zkušeností. Snažili jsme se všichni, co bylo v našich silách, a věřím, že jsme děti dobře připravili jak na dvanáctky, tak na pokračování vzhůru v naší kategorii. To vše by nešlo bez toho, aby děti, sem tam více, sem tam méně, jako obvykle, poslouchaly a snažily se. A nejen díky tomu. Velké poděkování patří vám rodičům za veškerou podporu. Někteří z vás vozí děti z velkých dálek a vzhledem k zmiňované inflaci a cenám nemovitostí v ghettu Bystrc, kde by přece chtěl žít každý, se asi v nejbližší době nic nezmění. Díky všem, kteří se nezištně starají o bystrcké ragby, díky všem kolegům, kteří v tom byli se mnou a setsakramentsky se snažili. 

Děti odcházejí, jen my zůstáváme Forever Jung. Díky za možnost vás vést, některé znám už od plínek a je povzbuzující vidět, jak se měníte. Ať už jdete výš nebo zůstáváte, z očí vás určitě neztratíme a budeme vám přát vždy jen to nejlepší v životě. A nakonec... všechno bude fajn.

Bon voyage!

Foto: Zuzka Mládková