První zářijový víkend skončilo takřka tříměsíční čekání na další turnaj, které v Brně a zvláště v jeho MHD doslova vibrovalo. Jak je v posledních letech obvyklé, začalo se na domácí půdě. Ta si přes prázdniny trochu odpočinula, zazelenala se a dostala i příkladnou péči od hordy brigádníků minulý víkend, protože u nás v Bystrci jsme sice všichni za osmnáct, nebo bez dvou za dvacet, ale nikdo nechce být s dvěma za čtrnáct, že ano. Což teda, aby bylo hned zkraje prvního článku v sezóně jasno, není žádná narážka na jinou ragbyovou výspu! Ještě že vztahovačnost se tu vyskytuje tak vzácně, fakt tam patří P a tvrdé Y. :-)

 

Každopádně je třeba poděkovat pevnému oplocení našeho areálu a větší vzdálenosti od Holedné, protože zatímco u nás loni kempovaly pouze kachny, tak vedle v Jobsku obsadili hřiště v září divočáci a vzali to zgruntu.

 

Čekali jsme davy hry chtivých dětí, ale ouha, v U10 se nesešla ani celá Morava v plné polní, bo chyběla Ostrava a Kanci ze Zlína (že by se vyřádili už na jundrovském pažitu spolu s divočáky?). Co s tím? Jak by řekl klasik, nabízí se otázka a nenabízí se odpověď. Zvlášť když turnaj začínal v příjemných 12:30 a nebylo tak nutno brzy vstávat, nebo vynechat ranní mši svatou. 

 

Kulisy tedy byly připraveny, maso od Pačesa vonělo svůdně celým areálem, kdo chtěl polykat před klekáním, mohl využít nabídky kvalitního piva nebo nealka bez zinku, slunce svítilo tak akorát, zkrátka a jednoduše značka ideál pro první turnaj.

 

Sami jsme dali dohromady čtyři týmy, dva jsme postavili do skupiny Major a dva do skupiny Basic pro méně zkušené. Hráčky a hráči, kteří přišli z osmiček, vhodně doplnili náš kádr a posílili všechny týmy. 

 

Ve skupině zkušenějších (Major) se proti nám postavila ještě Akademie a Vyškov. První utkání obstarali Oranžoví s Akademií a rozjezd to byl vpravdě hodně pomalý, děti se rozhodly hrát si podle sebe a zapomenout na vše, co jsme dělali na soustředění. Podle toho to taky vypadalo. Pětky sice naskakovaly, ale hra moc ke koukání nebyla. Naštěstí pozápasový rozhovor zabral a v dalších utkáních šel náš výkon rapidně nahoru. Krásné pak bylo derby Orange vs. Black, kde si hráčka a hráči na hřišti nedali ani centimetr zadarmo a i když Černí tahali za kratší konec, souboj to byl strhující. Bylo potěšující vidět, jak se ve hře spojily jednotlivé dovednosti, které jsme přes prázdniny poctivě pilovali. V ostatních zápasech přišly rozvojové výsledky typu 17:0, což neposouvá nikoho nikam a doufáme, že příště bude konkurence větší a houževnatější. Pravda není otázkou názoru, ale odvahy ji vidět.

 

Týmy White a Grey ve skupině Basic měly přeci jen větší konkurenci v podobě Žihadel, Havířova, Olomouce, Dragonu a Vyškova a výsledky byly jako na houpačce. U této kategorie je více vidět nekonzistentnost hry, kdy děti umí jednou zahrát skvěle a podruhé jsou zralé na zavření za potulku na hřišti. Ale i zde jsou výkony příslibem do budoucna, na kterém budeme dál usilovně makat. Je třeba také podotknout, že celý turnaj jsme odehráli jen s jedním střídajícím hráčem v každém týmu, takže si děti sice zahrály maximálně, ale u delších zápasů byla vidět velká únava.

 

Úderem plus mínus čtvrté bylo dohráno i vyhlášeno. Na jednu stranu turnaj splnil, co jsme od něj čekali, všichni si opravdu zahráli dosyta, na stranu druhou se obávám, že nás moc neprověřil. Škoda. Po turnaji se servíroval se další chod v podobě vraždění neviňátek soupeře našich mužů, utkání skončilo všeříkajícím skóre 69:0. Ale to už je jiný příběh.

 

Ten náš bude pokračovat v sobotu v Ostravě, držte nám palce a buďte s námi!

 

Ragby zdar!