23.10.2025
Zlatý PYRF aneb devět stupňů ke skleněné!
Po deváté jsme byli tam, kde bylo třeba (a tam to fakt bylo/nebylo!). Oba týmy, čítající čtyři dívky a osmnáct kluků, dostaly dresy a šlo se na věc. Delší turnaje mají nevýhodu v kratším čase hry jednotlivých zápasů, což nás tentokrát až tak netrápilo. Jen rozjezd oranžových i černých byl jako tradičně trochu ospalý. I přesto jsme brali vítězství a jali se, i bez elektronické tužky, vysvětlovat našim svěřencům, co zlepšit. Zatímco Black to vcelku vzal za své, Orange se od stavu 4:0 v druhém zápase rozhodl, že to bude šmrdlat tak nějak na pohodu a poněkud zpomaleně. Naštěstí to stačilo, ale trenérské duo nadšené nebylo. Jiné Duo v sobotu tvrdilo, že „Life is not about napkins“, což se bezesporu vyplnilo v obědové pauze, kdy jsme dostali boloňské těstoviny a někteří je jedli vším možným, co bylo po ruce, takže i rukama :-). Zásadní zprávou pak bylo to, že oba týmy postupují do odpoledních semifinálových skupin, a tedy i do boje o příčky nejvyšší!
Normálně by se řeklo, že tady už jde sranda stranou. Ale opak byl pravdou. Jali jsme se děti aktivovat poněkud ztřeštěným způsobem a kupodivu jim to neubralo na soustředění. Fokus byl prostě jasný! Tým Black začal nesmlouvavou bitvou v brněnském derby s Dragonem, ze které vyšel vítězně. Následovala smolná porážka od Petrovic, poté vybojované vítězství nad německým Heidelbergem, a poslední utkání obstaralo derby s Orange.
Orange zahájil semifinále stejně – vítězstvím nad Dragonem. Následoval zápas proti Heidelbergu, kde jsme museli kvůli shodě barev dresů na chvíli „převléknout kabát“. A pak přišlo něco do té doby nevídaného – s Petrovicemi jsme prohrávali! Děti po sobě chvíli koukaly jako politici u Moravce, hádající se, kdo tu díru v rozpočtu zalepí. Záhy jim ale došlo, že to budou muset zvládnout samy („Musíš, Karle, musíš!“) a tak také učinily. Závěrečné derby Orange vs. Black vyznělo vítězně pro oranžové, ale troufám si napsat, že na hřišti tentokrát nebylo poražených.
Black tak dostal příležitost k odvetě za Olomouc, znovu proti Babicím, tentokrát v souboji o 5. místo. Zatímco před čtrnácti dny nás Babice semlely poměrně jasně 5:0, tentokrát předvedl tým úplně jiný výkon. Škoda jen, že dobře rozehrané utkání nakonec neproměnili ve vítězství, těsná prohra 3:4 ale byla víc než důstojnou tečkou za turnajem a znamenala zasloužené krásné šesté místo!
Orange mezitím postoupili do finále, kde na ně čekalo domácí áčko Tatry Smíchov. Závěrečný zápas se odehrál na hřišti C, které jsme do té doby neměli možnost vyzkoušet, a navíc za vydatné podpory početného a hlučného publika. Ještě že nás Epic na pátečním tréninku pouštěním zvuků páření velryb připravil na tuto změť zvuků! Už nástup na hřiště byl z naší strany dominantní a ve stejném duchu se neslo i samotné finále. Obrana i útok se podobaly kobercovému náletu. Soustředěným týmovým výkonem jsme, za mohutného povzbuzování, dovedli utkání k jasně vítěznému konci. Co dodat? Jak pravil klasik na soustředění... Nad Tatrou sa blýská, aneb Dobré ráno… ehm, vlastenče!
Jak jsme byli přes den poněkud nesví z výkonu našich svěřenců, ve finále přepnuli smradi na jinou rychlost a hráli jak z partesu. Opravdu, klobouk dolů, tohle byl jedním slovem mazec. Týmová, nápaditá, rychlá, tvrdá hra!
Chvíli po finále došlo na vyhlašování, kde jsme šli na řadu až na konci. Za staré dobré časy většinou může stará špatná paměť, ale v tomto případě nebylo na škodu si připomenout vítězné zvyky ještě z dob osmiček. Tradiční trofej pro vítěze, ke které letos vedlo devět stupňů (stran počasí i soupeřů) – je skleněná. Jak se záhy ukázalo, kovová tyčinka, která ji drží, není dutá, takže brněnská primátorka má smůlu. Ale nám to nevadí, ba naopak. Jsme hrdí na to, co jsme dokázali. Nakonec výroba skla je pozvolný a vcelku složitý proces, kdy se, zjednodušeně řečeno, hrubý, neotesaný písek mění v ušlechtilý materiál, což určitě nebude podoba náhodná :-).
Děkujeme domácí Tatře za perfektní organizaci turnaje, rozhodčím za přesné a srozumitelné rozhodování, všem z RCB, kteří se podíleli a podílejí na chodu oddílu a podobných akcí, rodičům za neutuchající podporu a nekonečné povzbuzování a hlavně dětem za to, jak makaly, makají a dělají nám radost! Tohle vítězství je vskutku vaše!
Neusínáme však na vavřínech, obláčcích nebo patrových postelích. Makáme dál a kromě tréninků se uvidíme v sobotu v Brně na Dragonu!
Ragby zdar!
Foto: Zuzka Mládková
