Týden po výletu do Vyškova jsme měli turnaj doma. Tedy skoro doma.

Hrálo se sice v Bystrci, ale pořadatelem byl tentokrát Dragon Brno. Což je takový zajímavý stav, kdy jste doma, nejste pořadatel, ale stejně v půl osmé ráno taháte věci, chystáte areál a přemýšlíte, proč jste si místo trénování ragby nevybrali třeba šachy. Lehká nevole se proto mezi trenéry U12 po ránu objevila. Náš El Presidente a jeho zástupce, intergalaktický šéftrenér mini ragby, dorazili naopak odpočatí a v dobrém rozpoložení. Náhoda? Těžko říct.
Přípravy každopádně probíhaly profesionálně. Dokonce natolik, že došlo na kalibraci kroků při vyměřování hřiště. Když se dva zkušení trenéři nedokázali shodnout, kolik metrů vlastně jejich nohy produkují, rozhodla moderní technologie – pásmo. Výsledek měření známe. V zájmu zachování soudržnosti trenérského týmu jej nezveřejníme.
Hřiště se nakonec podařilo vytvořit v regulérních rozměrech, čáry byly na svých místech a mohlo se hrát. Tentokrát dokonce s mezinárodní účastí. Do Bystrce přijel maďarský tým Esztergomi Vitézek RAFC. Bohužel nám ho los nepřidělil do skupiny, takže jak hraje maďarská U12, stále nevíme. Ale můžeme potvrdit, že opravdu přijeli.

Pískat umí každý. Dokud nedostane píšťalku.

Turnaj měl ještě jednu zajímavost. Posloužil jako praktické školení pro naše mladé rozhodčí z U14. Před začátkem prošli školením talentovaného brněnského rozhodčího Matyáše Opletala. Ten společně s naším intergalaktickým šéftrenérem odpískal úvod turnaje a potom už sledoval mladé adepty na hlavní rozhodčí i ty na postranní čáře a průběžně jim dával zpětnou vazbu.
A tady si dovolíme být na chvíli úplně vážní. Vzít si píšťalku a jít rozhodovat zápas hráčů, se kterými jste ještě nedávno sami hráli, chce odvahu. Z tribuny, od zábradlí i ze hřiště totiž pravidlům tradičně rozumí úplně každý. Dokud tu píšťalku nedostane do ruky. Takže klobouk dolů před všemi kluky, kteří do toho šli.

Master aneb zase my, Vyškov a my

Stejně jako minulý týden jsme postavili tři týmy. Orange a Black hrály skupinu Master, White zamířil do Basic. V Masteru se kromě Vyškova znovu nepřihlásil žádný další moravský tým. Takže program byl jednoduchý:

Bystrc proti Vyškovu

Bystrc proti Vyškovu

a Bystrc proti Bystrci

Upřímně, není to ideální pro nikoho. Ani pro nás, ani pro Vyškov. Děti potřebují hrát proti různým soupeřům, různým stylům a dostávat se do situací, které z tréninku neznají. Když se dva nejsilnější moravské týmy potkávají pořád dokola, časem se znají skoro lépe než vlastní spoluhráči. Je to škoda pro všechny a doufáme, že se nám do budoucna podaří najít lepší řešení. Tentokrát nás ale zajímalo hlavně něco jiného. Co jsme za ten jeden týden od Vyškova dokázali změnit?

Minule to bolelo. Tak jsme s tím něco udělali.

Ve Vyškově nás domácí přehráli přesně tam, kde jsme byli nejslabší. Aktivně vybíhali, zavírali nám prostor a naše útoky často končily dřív, než vůbec začaly. Tak jsme měli týden na to s tím něco udělat.

A tentokrát už to vypadalo jinak. Orange i Black Vyškov přehráli, a dokonce prakticky totožným způsobem a výraznějším rozdílem, než bychom si možná sami přáli. Samotné skóre pro nás ale není to nejzajímavější. Mnohem důležitější bylo jak.

Black těžil především z podpory kolem nosiče míče. První hráč prošel kontaktem, druhý byl připravený na offload, třetí pokračoval. A když to nevyšlo napoprvé, přišla další fáze. Najednou z toho nebyl jeden průnik, ale dva, tři, čtyři navazující útoky a soupeř postupně couval až k vlastnímu pětkovišti.

Orange si zase oblíbil turistiku podél autových čar. Míč putoval zleva doprava, zprava doleva a chvílemi jsme začínali mít podezření, že cílem není položit pětku, ale navštívit během jednoho útoku co největší část Bystrce. Ne vždy z toho byl velký územní zisk, ale byla tam jedna zásadní změna: snaha hledat prostor. A když se Orange podařilo soupeře dostatečně roztahat, přišla i cesta k pětkovišti přes křídlo. A v obraně přišlo aktivní vybíhání, kterým nás přesně před týdnem trápil Vyškov. Tentokrát jsme ho servírovali my. Tohle už se začínalo podobat ragby, které chceme hrát.

A potom jsme pustili Bystrc na Bystrc

Nejlepší zápas dne nakonec nepotřeboval žádného soupeře zvenčí. Stačili jsme si sami. Orange proti Black.

Black do zápasu vlétl naplno a velmi rychle vedl. Vypadalo to, že je rozhodnuto. Jenže nebylo. Naše domácí hřiště totiž mezitím prošlo přirozenou transformací z travnatého povrchu na cosi mezi bahenní lázní a testovacím polygonem zemědělské techniky. A tam začala mít lehkonohost Orange svoji cenu. Orange nesvěsil hlavu, dál pracoval a postupně se vracel do zápasu. Blacku naopak začalo ubývat sil. Náskok se zmenšoval, až zmizel úplně. Orange zápas otočil a diváci dostali přesně to, co od vzájemného utkání chceme: tempo, emoce, bojovnost a zápas, ve kterém není nic zadarmo. Kromě bahna. Toho bylo zdarma opravdu hodně.

White: dvě remízy a jedna akce, kterou si zapamatujeme

White čekala skupina Basic a soupeři ze Zlína, Mariánských Hor a Židlochovic. První dva zápasy proti Zlínu a Mariánským Horám byly bojovné a vyrovnané. Oba skončily remízou. Byly tam pěkné skládky, úniky po křídlech a několik povedených akcí. Jednu si ale zasloužíme popsat. Naše křídlo uniklo podél lajny a deset metrů před pětkovištěm bylo zastaveno. Ještě před časem by tím celá akce pravděpodobně skončila. Tentokrát ne. Podpora dorazila včas, míč jsme udrželi, přišlo několik fází přes ruck a potom se hra rychlými přihrávkami přelila přes celou šířku hřiště. A na opačném křídle přišla pětka. Od jedné lajny ke druhé. Bez zázračného sóla. Bez jednoho hráče, který všechno vyřeší. Podpora, kontinuita, rychlý míč, volný prostor. Přesně tohle chceme hrát. A přesně kvůli takovým akcím nám nevadí strávit pondělní večer vysvětlováním, že přihrávka není trest a spoluhráč není poslední možnost.

Jenže turnaj nekončí po dvou zápasech. Proti Židlochovickým Žihadlům už White tak dobře nevypadal. Začala se projevovat únava. Hráči ztráceli rozestavení, hra se stahovala do chumlu uprostřed hřiště a místo plynulého ragby přicházely trestné kopy. A další trestné kopy. A pro jistotu ještě pár trestných kopů. Výsledek tomu odpovídal.

Pro trenéry je to ale možná cennější informace než dvě předchozí remízy. Když jsme čerství, dokážeme hrát široce a hledat prostor. Když jsme unavení, vracíme se k tomu nejjednoduššímu: všichni za míčem a hurá doprostřed. Takže máme další práci. Nejen kondici samotnou, ale schopnost udržet hlavu, rozestavení a správná rozhodnutí i ve chvíli, kdy už nohy úplně nechtějí. Protože soupeře nezajímá, že už je to třetí zápas.

A poslední bomba? BOMBUS!

Po posledním hvizdu přišlo závěrečné vyhlášení, na které dorazil také místostarosta Bystrce Tomáš Hejl. A protože žádný turnaj nevznikne jen tím, že se v sobotu ráno objeví děti s kopačkami, patří na závěr poděkování Dragonu Brno za pořádání turnaje na naší domácí půdě, Epikovi za zvládnutí role hlavního organizátora, Matyáši Opletalovi za skvělé vedení rozhodcovského školení a klukům z U14 za odvahu vzít do ruky píšťalku a praporek. Děkujeme také místostarostovi Tomáši Hejlovi za návštěvu závěrečného vyhlášení, Gábi Kolářové za další sadu skvělých fotek a našemu partnerovi Bombus za podporu a energii pro naše malé sportovce.

My si z turnaje odnášíme hlavně jednu dobrou zprávu. Před týdnem nám Vyškov velmi názorně ukázal několik věcí, které neumíme. Týden jsme na nich pracovali. A o sedm dní později už byly na hřišti vidět. Hotovo samozřejmě není. Ale přesně takhle by to mělo fungovat.

A pásmo si pro jistotu necháme připravené i na příště.