V sobotu 25. září ráno jsme se vydali na první vskutku podzimní turnaj letošní sezóny. Brzy ráno. Nucení vstávat v 5.30 ráno má buď letitý prostatik, dělník jdoucí do kolbenky na ranní, třeba zakládat stavby, nebo "ozajstný" srdcař naší rugbyově-zahrádkářské komunity. O tom že platí i prvně jmenované nás ovšem (kupodivu až na cestě zpět!) měl přesvědčit jeden z dospělých účastníků zájezdu, bystrcký Reno Raines zabloudivší k nám až z dalekého Jablonce, který by vyjma šamponu Vidal Sassoon, kadeřníka a logopeda potřeboval i kvalitního urologa! Doporučujeme doktora Skružného!

 

Jinak byl zbytek osazenstva zcela v pořádku, cestoval dokonce i žabinský Sean Connery. Navíc jsme vyrazili po dlouhé době patrákem s týmovým řidičem Huntem! Tedy chyběla nám jedna výrazná postava...Náš vyšetřovaný (naštěstí ne na venerologii!) Prezident, toho a vlastně všeho času Lotr intelektuál, který proháněl své švédské koně po vlastní ose, aby dorazil právě včas se začátkem akce. I jeho cesta tak byla a je lemována dobrými úmysly (což ne všichni chápou) a vybitými elektrokoloběžkami. 

 

Na jejím sobotním konci vykouklo zpoza mraků slunce na letitý ostravský areál a my všichni jsme se těšili, jak si hezky "organizovaně" zahrajeme. Potíž nastala jako obvykle hned na začátku, kdy jsme po pěkném pozvání do domácí open air kanceláře zjistili, že ne vše je jak má. My z kategorie U8 jsme to odnesli jen tím, že jsme si neodnesli vytištěné rozpisy, které chyběly, cituji: "bo šetříme lesy p!!!" (doufám, že to místní junák myslel aspoň s velkým P!). Ostatní kategorie to měly o poznání horší, protože tradiční zmatek v tom kdo ne/přijel způsobil horečné škrtání v rozpisu, a nakonec tak zvláště pro dvanáctky dopadl turnaj dle místního pořekadla: dvakrát měř a jednou téměř.

 

Kolem desáté se tak rozběhl nefalšovaný severský turnaj se vším všudy, včetně komentáře jedné z nestárnoucích legend. Je sice lepší, když mluvený projev na veřejnosti postrádá vady řeči, ale Dalin to vždy vynahrazuje břitkým ostrovtipem, tentokráte tak stihnul udělat on-air i náborovou akci pro prodavače do Tesca... 

 

Postavili jsme dvě mužstva a čelili šesti dalším týmům z naší krásné Moravy a Slezska. Hra i výsledky byly mnohdy nečekané. Zvláště u kluků s černými dresy, kteří bojovali s vyspělejšími soupeři i svojí nevyhraností a nedostatkem zkušeností. Ale bojovali nesmlouvavě, a i když jsou občas na hřišti vidět slzy, důležité není spadnout, ale vždycky znovu vstát a rvát se! A to kluci splnili beze zbytku. Bojovností nás tentokrát zaujal Hynek, který neváhal "osedlat" při skládce o dobré tři hlavy většího soupeře ze Zlína a jet za ním jak za splašeným koněm, dokud nepadl! (soupeř:-) )

 

Oranžoví se mohli spolehnout na tradiční opory Paťu, Lukyna, Tea, Míšu, nicméně nám citelně chyběli Maty s Matoušem. Ani další kluci se neztratili a vcelku bezproblémově jsme tak proplouvali turnajem, dokud jsme nenarazili na stále se lepšící Akademii. Krásné utkání pro sebe tentokráte urvali kluci v pruhovaném. I to je pro nás motivace do dalšího tréninku, třeba přihrávky a hra do stran nám pořád moc nejde. Na stranu druhou kluci perfektně skládají, pokrývají útoky soupeře a hrají kreativně, což je perfektní a silný základ, je vidět, že soustředění je zase hodně posunulo. Každopádně tentokráte to vypadalo na turnaj stříbrný.

 

Hraje se však vždy až do poslední minuty a dechu, což se v Ostravě potvrdilo do puntíku. V dalším utkáním nám totiž pomohla fyzicky dost náročně hrající Oloumouc skalpem Akademie, takže k celkovému vítězství nám zbývalo porazit v posledním utkání turnaje zmíněné Hanáky vyšším skórem. A my máme thrillery s grande finale asi opravdu rádi! Olomoucké jsme jasně přehráli a došli si tak pro pomyslné, nevyhlašované vítězství. Ono i kdyby jsme skončili druzí, tak by to vývoj děti jistě nepoznamenalo víc než "hodina" matematiky, o trenérech, kteří zažili mrzké začátky mládežnického rozvoje RCB, nemluvě:-) 

 

Kolem druhé hodiny jsme po ne-vyhlášení pobrali sladkosti a dobroty, zařvali si a ti z nás, kteří od rána nejedli a nepili, se odebrali do místní kantýny zjistit, zda-li se až sem nedostal nešvar z nedalekého Polska, kde Čechům nenalévají. Tedy spoléhali jsme na to, že jsme z Moravy, ale co kdyby? Hlad, žízeň, vyčerpání, nezaplacené složenky...to vše vedlo k poblouzněnému závěru, že v sobotu bude na menu minimálně: klokaní steak, humři, krevetový koktejl, nebo aspoň pivo...Byl párek (pravděpodobně dělán na ostravské briketě) a Ostravar, takže jsme ostrouhali a jako opětovný námět předsedovi dáváme k zvážení, jestli příště za patrák nepřipojíme polní kuchyni. 

 

Co je dnes výše zmíněná jistota předvedl pouze jeden z mládežníků, který si v autobuse cestou zpět, po několika vytýkacích fénech způsobených jeho zapomětlivostí, nasadil kšiltovku RCB přes helmu! Takže teď má pod čepicí. Kéž by to tak bylo i na jiných místech, kde mají (snad) rugby taky rádi. Pokud ne, nebo jim chybí volnočasové vyžití, doporučujeme se zařídit moderně, dle motivačního hesla ostravské panel story nedaleko místního stadionu, které je názorně vyobrazeno na poslední fotce:-)

 

Rugby a zdravému úsudku zdar!

 

Foto: Roman Musil