V sobotu 23. dubna jsme se po velikonočním volnu vydali směrem na Valachy. Jelo se "patrem", účast byla hojná, a vzhledem ke školení nových rozhodčích, začínal turnaj až ve dvanáct, takže jsme si mohli i pěkně přispat. V buse kolovali dokonce i pizza šneci, třeba už brzy sestavíme celý jídelní lístek! 

 

Cesta ubíhala svižně, o dobrou náladu nebylo minimálně v přízemí nouze, tedy většina vtipů šla na účet svého copu zbaveného trenéra U12, bývalého Rena Rainese, který se asi inspiroval legendárním filmem JCVD, v kterém si pro získání role nechal ohon ustřihnout neméně legendární Steven Seagal, toho času válčící hubou nebo kytarou někde na Krymu. Nakonec jsme se usnesli na nové Sklenyho přezdívce Langoš, na památku ministra vnitra z dob ČSFR, tedy to je ta příznivější PR varianta:-) O co Skleny usiluje nám zůstalo utajeno, kdo chce, aby mu nezůstal utajen skutečný původ přezdívky, bude se ptát na tréninku U10.

 

Před jedenáctou hodinou jsme tak parkovali v překvapivě ucpané ulici lemující zlínský stadion. To byla předzvěst událostí následujících. Léta jsme se s oběma očima zavřenýma při pohledu na rozpis turnaje snažili tvrdit, že sklenice je poloplná, nyní bylo ovšem zcela plno až po okraj a to doslova! K našemu potěšení se totiž na místě nacházely všechny tradiční i novější moravské kluby, v kategorii U8 se sešlo dokonce dvanáct týmů, což vedlo k nutnosti sehrát dvě oddělené skupiny bez play off, které by se vzhledem k hodině začátku nestihlo. Ve Zlíně se navíc nikdy nehraje o trofej, ačkoliv valašku mají v názvu turnaje. 

 

Méně pak potěšil fakt, že nás domácí šoupli do nejmenší šatny, která byla k dispozici. Pravděpodná vendeta za prohru místních A mužů minulý týden u nás v Bystrci nás nikterak nerozhodila, ovšem k zvýšení popularity nyní zprofanovanému písmenu "Z" si místní moc nepomohli a to ho hrdě nosí i na kšiltovkách. Na stranu druhou, kdyby se přihnalo něco od Trenčína (vyjma Kateřiny), pořád můžou oprášit Gottwaldov. Tedy i pro ragbisty by to byla dost potupa, přeci jen Klema se narodil nedaleko Vyšálu. Každopádně děti jsme převlékli na etapy a šlo se na věc. 

 

Dvě skupiny po šesti mužstvech, kdy dokonce i Dragon postavil dva manšafty, dávaly tušit líté boje. My postavili týmy Orange, Black a White a poněkud pozdě jsme si uvědomili, že nejzkušenější Orange jsou nalosování do papírově slabší skupiny, takže jsme se nepotkali s Akademií ani Vyškovem. V průběhu turnaje už jsme to nechtěli měnit, protože jsme si říkali, že zachováme pořádek, nicméně jak jsme záhy zjistili, dbalí pořádku jsme byli jediní. Tedy už po třetím mači měl hodně optimisticky nalosovaný turnaj půlhodinový skluz, bohužel třeba v Havířově se pravděpodobně neuznává SELČ, nebo už možná pro jistotu všichni na severu radši schovali hodinky, takže hledání jejich mužstva se stalo sobotním koloritem. Inu na stranu druhou je lepší hledat přítele, než neustále nepřítele. A tak se tým White s Havířovem utkal pro jistotu dvakrát. Poprvé jsme o pětku prohráli, podruhé to byla plichta, potřetí už by to třeba klaplo.

 

Turnaj rozhodovali nově zaučení rozhodčí, které vedl, tentokráte poněkud unaveným dojmem působící místní doyen, největší postava ragbyových dějin od dob Ferdy Mravence, jehož prozřetelnost nezastaví ani Bambuck(é máslo), jindy sluníčkový Dan Beneš, na kterého asi doléhá tíha mizerné sezóny Slavie, za jejíž dres letos kope. Dane, dveře u nás máš vždy otevřené a narozdíl od Prahy nemáme lítačky:-) Většina nových arbitrů si vedla nadmíru skvěle, tedy vyjma jedné persony, která to pojala poněkud odlišně. Kdo chodil v osmdesátých letech v Brně na okresní přebor v kopané, jistě pamatuje obtloustlého plešatého rozhodčího s brežněvovským obočím a malebným jménem Kundelius, který se málokdy pohnul z půlící čáry a pískal vše tak jak to viděl a hlavně neviděl. Pane, tak takto ne. Díky.

 

Týmy Black a White se rvaly se soupeři bez bázně a hany a pětky padaly jak švestky na podzim v nedalekých Vizovicích. Nad naše síly byl jen Vyškov a Akademie, nicméně i tyto mužstva jsme solidně potrápili. První pětku v životě položil Eda, k čemuž gratulujeme a rodičům připomínáme, že tento počin má pevně stanovenou taxu, tedy stavebnici LEGO pro šťastného autora prvních životních bodů! 

 

Tým Orange se dostal do hry až po hodině a půl turnaje, dlouhou chvíli si kluci krátili různými hrami a, což nás potěšilo, i napodobováním svých dospělých vzorů. Tedy svým nezaměnitelným dětským způsobem. Takže těsně před prvním zápasem, skončila jejich vážná a dlouhá debata v týmovém kruhu výkřikem: "Že ty sis dneska nečistil zuby?!" (Jméno onoho jmenovaného provinilce redakce slyšela zcela zřetelně, ale po přijetí úplatku od zděšené maminky nezveřejňuje). Turnajem kluci propluli bez většího zaváhání a jejich hra lahodila našim očím. Skládky, nahrávky, obrana, komunikace. Navíc vše v rychlosti, kluky asi inspiroval místní formulový ogar RS, jmenovec našeho trenéra, který o víkendu vyhrál první závod F3. 

 

Turnaj byl dlouhý, opravdu dlouhý, takže po vzoru nekonečných prodloužení v bitvách o hokejový Stanley cup přišla na řadu i pizza! Poprvé v dějinách moravského přeboru jsme dohráli jako poslední kategorie, takže dvanáctky fandili nám a ne naopak. Nebylo to úplně na škodu, kluci se nechali vyburcovat atmosférou a v posledním utkání řádili jak bratři v dynamitu. 

 

Za všechny sobotní bojovníky vyzdvihujeme výkon Pati H., který překonal svůj strach, což je už samo o sobě velké vítězství!

 

Turnaj se vydařil, kluci hráli s nasazením, bojovností a snažili se dodržovat naše pokyny. Neusínáme ovšem na vavřínech, v příštích dvou týdnech nás čekají nelítostné bitvy na domácích turnajích. Už se těšíme! Přijďte nás podpořit!

 

Rugby zdar!

 

Foto: Zbyněk Vrbík