Týden po domácí moravské premiéře jsme zažili další, a to první ročník Brno Rugby Cupu, který je takovým mixem bývalého Brno Mini Rugby a Dragon Cupu. Stojí za zmínku, že v pořádání spojily síly všechny tři brněnské kluby. Jednalo se tak o velký celorepublikový turnaj s mezinárodním přesahem do Vídně, odkud tentokráte dorazil klub Stade Vienna, který tvoří francouzští expati. Spolu s PYRFem a ORFem se tak u nás uzavřel pomyslný turnajový Grand slam.

 

Svatý Augustin kdysi pronesl větu: "Chceš-li něco poznat, musíš to mít rád". Do kamene tesat! Kluci mají rádi rugby pěkně v ostrovním stylu, navíc se rádi válí v bahně (a ideálně se v něm i nejmenovaní jedinci rýpou, aby ty díry v trávníku byly pořádné), takže si zmíněný svatý muž tentokráte přebral naši modlitbu za ideální počasí v kostele, jenž je mu zasvěcen, poněkud svérázně po svém. Pažit byl solidně zmáčený a slunce vykukovalo za mraky jen zřídka.

 

Areál byl ovšem jako vždy skvěle připraven, počet stanů se rozrostl tak, abychom mohli s otevřenou náručí přivítat i hosty z hlavního města. Původně jsme je chtěli přivítat chlebem a solí, ale ceny komodit a inflace způsobily, že zbylo akorát na sůl. A taky naše pěkné rugby! Nicméně hosté byli určitě natěšeni i tak, podívat se zase po dlouhé době do naší pohádkové metropole. Však u nás vyrostla a do světa se vydala řada osobností včetně budoucích pohádkových princů Pavla Kříže, nebo Pavla Trávníčka. Pravda, legendární věta druhého jmenovaného z Popelky: "Říkám ti, pojď dolů!" působí ve světle na povrch vyplouvajících nových odhalení (doslova) poněkud nešťastně. Ne každý nositel stejného křestního jména a brněnského odkazu je ovšem takový dezolát! 

 

Zářným příkladem je náš Václav Vorel, muž obdařený mj. houževnatostí a organizačním talentem, bez nějž bychom tak velkou akci nespáchali. Když jsem psal minule o tom, že mu jednou postavíme před stadionem sochu, po víkendovém turnaji tato představa nabírá stále reálnějších obrysů. Až ho chudáka jednou utrápíme a Václav zaklepe kopačkama, navrhuji mu postavit pomník, kde bude v životní velikosti sedět v sepraných trenclích na traktůrku! 

 

Další legendární postavou našich turnajů je pak letitý ředitel David Mynář, který tentokráte provedl upgrade a rozlosování turnaje si každý mohl přečíst v telefonu po načtení QR kódu. Tedy všichni kromě Václava. Některá mužstva se nedostavila, někteří přivezli mužstev více, takže původní rozlosování jsme mohli tak akorát vyhodit do koše. Nebýt Davidova profesionálního zásahu, kdo ví jak by to dopadlo. Navíc si jako jediný z dospělých nedělal nic z počasí a chodil bosky! Holt ne každý Dave má Gore(tex) :-) 

 

Úderem desáté hodiny se rozběhl turnaj na dvou hřištích pro osmičky a tří pro desítky. Místa bylo málo, ale vešli jsme se všichni. Citelně nám tentokráte ovšem chyběl srdcař Hřeba. Postavili jsme tři mužstva, Orange, Black a White. Dohromady bylo na turnaji osmnáct mužstev ve čtyřech skupinách, takže vše odsýpalo svižně a my se řádně zapotili.

 

Tým Orange ve skupině přehrál Akademiky, Petrovice, béčko Stade Vienna a Iuridicu, k vidění byla naše tradiční tvrdá a obětavá hra plná skládek a týmové spolupráce.

Black si smsli na Ostravě i béčku Pragovky, těsně porazili Petrovice i Říčany, postupu do finálové skupiny dívce a klukům zabránila jen prohra s Babicemi, které nakonec skončili v celém turnaji na druhém místě. Rosteme zápas od zápasu, v utkáních padá spousta pětek, jen tak dál!

Tým White ve skupině předvedl několik krásných momentů, třeba při na pětky bohatém utkání se Slávií, nebo s áčkem Říčan. Kluci se učí a dělají velké pokroky. Výsledkem byl boj ve skupině o 9. místo.

 

Kolem poledne bylo dohráno ve skupinách a šlo se do Štírovy závodní jídelny na řízek s kaší. Dětem vyhládlo, takže jsme neregistrovali prakticky žádné odmítnutí chutné krmě a s naplněnými žaludky jsme si dali krátkou pauzu před boji o poháry.

 

White odpoledne bojoval s těžší konkurencí než v základní skupině, ale i tak se kluci neztratili a vybojovali konečné 11. místo. Poobědový program navíc přinesl jeden silný příběh, jak vystřižený z amerických dramat. Jaromír, nejmladší z rodu Mynářů, absolvující s námi po dvou trénincích svůj první turnaj se nebojácně rozběhl s míčem vstříc věčné slávě, jenže ouha, špatným směrem. Naštěstí bystré oko a pohotová vyřídilka trenéra Ríši zabránila této blížící se pohromě. A co víc, chlapec se bleskurychle otočil a běh přes celé hřiště korunoval svoji první pětkou v životě! Nakonec si prostě vybral správný směr, jak symbolické, nejedna slza ukápla na osychající pažit. Každý z nás si pamatuje svoji první holku/kluka/to a první pětku. Gratulujeme! A David je chudší o jedno LEGO :-)

 

Black dostali do skupiny samá pražská a skoropražská mužstva a ukázalo se, že kus masa v dětech rozproudil chuť bojovat na krev, takže výsledkem bylo celkové páté místo, což je skvělý úspěch! Muziku tvrdili hlavně dvojčata Erik s Danielem, neztratila se ovšem ani Anežka, která s námi po delší době zase absolvovala velký turnaj.