Konec září je tradičně vyhrazen pro první sezónní celorepublikový turnaje ORF (Olomouc Rugby Festival) a nejinak tomu bylo i letos. Bohužel účast je rok od roku horší, týmům z Čech Morava moc nevoní. Letos navíc prý někteří dali přednost před svatou zemí, kterak je Haná nazývána ve zdejší neoficiální hymně, výletem za Jardou Rudišem do Berlína. Ovšem je také třeba zmínit, že z moravských klubů jsme zachraňovali čest jen my, Dragon, Vyškov a Havířov. A jak jsme ji nakonec báječně zachránili!

 

Začátek ovšem moc sluníčkový nebyl, neboť místo našeho klubového řidiče Hunta dorazil na místo Gargamel. Bohužel nejen zjevem, ale i chováním. Navíc maximální rychlost busu vyvinutá pod jeho vedením bylo 80 km/h, takže jsme se trochu obávali, abychom stihli přijet včas. K dokonalému osmdesátkovému pocitu nám chybělo už jen po cestě potkat třeba zelený Trabant a otevřít konzervu lanšmítu.

 

Haná nás přivítala pošmourným počasím a navíc turnaj osmiček začínal až o hodinu později než turnaj desítkový. Tedy měl tak začínat. Přesunuli jsme se fandit desítkám a bohorovně jsme si říkali, kolik máme ještě času na rozcvičku. Nakonec jsme se nerozcvičovali tak dlouho, až jsme se rozcvičit ani nestihli, protože organizátoři, bez našeho vědomí, posunuli začátek a nás najednou čekal přímo na hřišti soupeř. Naštěstí to nemělo na funkci trenéra, ani výkon dětí vliv :-)

 

Naši boys a jedna růže totiž ve všech utkáních střídali jen dvě čísla nasázených pětek soupeři. Byla to čísla 5 a 7. Marně přemýšlím, jestli je to nějaká symbolika, nebo mě, nehráči mariáše, něco uniklo. Každopádně to během dopoledne takto odnesl postupně Vyškov, Dragon i Havířov. Zvláštním řízením osudu nás mužstva z Čech čekala až po obědě. Stejně jako každý rok byl řízek velikosti sloního ucha s bramborem. Porce byly tak velké, že se museli "obětovat" i rodiče, někteří z nich si dali i třikrát. Poobědvali jsme pěkně v suchu v domácí klubovně, kde nás zarazilo jen zavřené okénko s občerstvením. Na dotaz proč tomu tak je mi bylo lakonicky odvětěno otázkou proč by otevírali druhé občerstvení, když jedno je dole. Inu proto, aby byl větší šmelc. Ale dobře, sem prostě ještě tvrdý kapitalismus nedorazil.

 

Prvním soupeřem po obědě byla Praga a dostala na cestu taky pět kusů. Stejně pak následně oba týmy z Říčan a v posledním utkání Tatra. Jediným větším vzrušením na cestě se tak stala chvíle, kdy se hned vedle stadionu rozhoukaly a rozblikaly policejní antony, doprovázející fans Baníku Ostrava na stadec Sigmy. Myslím, že i chachaři koukali, jak to naše děcka válí. Hráli krásně, je vidět, že vše, co jsme natrénovali, zvlášť na soustředění, se kvalitně projevuje ve hře. Děti spolu komunikují, nahrávají si, běží do podpory. Nicméně jeden bijec tentokráte všechny převyšoval (nejen výškou), konkrétně Tonda. Tomu už začínají být osmičky malé. Předvedl úžasný výkon a dotáhnul náš tým k sedmi vítězstvím, které znamenaly jediné, pohár za první místo! A že z Olomouce vezeme pohár úctyhodných rozměrů! Zvykem je, že si děti pohár půjčují postupně mezi sebou, aby ho ukázaly ve škole. Ovšem ouha, tentokáte na mě čekala zrada, když mi první vyvolený s úsměvem na rtech oznámil, že se vzdělává doma a tudíž není kde se kakáčem pochlubit:-)

 

Zlatá Haná je roztíratelný směsný tuk. My jsme tentokráte škvařili soupeře ve vlastní šťávě a těšíme se na pražský PYRF, který bude prubířským kamenem, neboť konkurence bude ještě větší. Nicméně my se nebojíme a jdeme s hlavou vztyčenou. 

 

O naší kvalitní práci s mládeží nakonec hovoří i výsledky ostatních kategorií, kdy se nám tentokráte povedl historický treble, poněvadž jsme vyhráli i desítky a dvanáctky! A v šestkách už je nás tolik, že jsme dokonce museli zastavit nábor.

 

Před Prahou nás čeká ještě víkendový turnaj v Brně na Dragonu, doufáme, že nás přijdete podpořit v co nejhojnějším počtu.

 

Ragby zdar!

 

Foto: Zuzana Mládková