Jak to bylo u mužů v době covidu a jak dál

Celá zimní příprava se nesla ve znamení vládních opatřeních, proto se nedalo trénovat týmově. Díky tomu jsme  zjistili jaká nuda je trénovat sport individuálně. Nemáš si z koho vystřelit, nebo probrat aktuální politickou, nebo jinou situaci ve světě. V tuto dobu nám hodně pomohlo, že náš kondiční trenér Přema nachystal, ještě v době necovidové, „plán kondice, síly a výbušnosti“ z kterého jsme individuálně těžili.

V jarní přípravné části, poté co už se mohlo na hřiště, mělo plno hráčů svůj osobní lockdown, což realizační tým nesl nelibě. Neustále se řešilo jestli se může hrát nebo ne, takže treninky proběhly bez větší motivace :-(

Na konci května přišlo rozvolnění a mohlo se začít hrát. ČSRU zorganizovala rychle klubovou otevřenou soutěž, ale bohužel ta byla nad naše síly a nepřihlásili jsme se. Tečkou za jarní částí sezony-nesezony bylo MČR 7´s v Praze na Markétě, kam jsme se, podle hesla novodobého zakladatele olympijských her, jeli bohužel jen zúčastnit. Všichni po lockdownu začali blbnout a hledat všechny jiné záliby než náš sport.

Na podzim by nás měla čekat jednokolová soutěž rozdělená na moravskou a českou část, vítěz naší ligy by měl postupovat do první ligy. Na podzim jsme plni očekávání, protože k nám do A týmu přijde několik nadějných hráčů z kategorie U 19. Budeme se je snažit začlenit co nejlépe do týmu a začít stavět na mladé krvi.

Naše sezóna by měla začít posledním srpnovým víkendem.

RugbySpirit team