Další špendlík na pomyslné turnajové mapě označoval Vyškov, tradiční to baštu moravského ragby. Týden po PYRFu nás čekal turnaj moravského přeboru, což je něco jako taková nepěkná loterie, člověk se může pokaždé sázet, kdo přijede a kdo nikoliv. 

 

Nedávno jsme přednesli ogarovi Benkymu náš vychytralý plán, nicméně Dan vyslyšel volání domova a touhu pozvednout zlínské ragby. To se mu evidentně daří ihned po nástupu, zlínští dojeli! Takže k překvapení domácích pořadatelů, a ruku na srdce nejen jich, byla účast prakticky kompletní. Hrozil tedy nekonečný turnaj, nicméně domácí, asi poučeni z Mistrovství ČR hasičů, které se ve Vyškově konalo o týden dřív, vymysleli, jak vznikající oheň včas uhasit. 

 

My jsme v týdnu řešili jiný problém, Šafaříci strašili, že nebude patro, takže hrozilo nevejítí se do jednoho busu, ba co víc, v roce třicátého výročí filmu Pulp fiction, že i naše pozadí poznají jak pravil strejda Marcellus... Naštěstí vše dobře dopadlo a my vyrazili už za světla světlu a turnajové výzvě vstříc obvyklým dopravním prostředkem s Huntem za volantem.

 

Počasí se po cestě vcelku umoudřilo, teplo ale vypadá jinak. Nu což, babí léto je v trapu. Vsadili jsme tedy na to, že nás rozpálí děti. Což se jim většinou daří, ne vždy ovšem tím způsobem, jakým bychom chtěli. Na turnaji jsme nasadili tři mužstva, takže potenciál rozpálení byl docela solidní.

 

Týmy Orange a Black hrály ve skupině Major, tentokrát jsme naštěstí nehráli jen proti sobě na detašovaném neutrálním hřišti, odvážil se i Vyškov, Zlín a Havířov spolčen s Akademií. Utkání odsýpala v rytmu valčíku a dvoj(Lu)ciferného skóre, dokud jsme nenarazili na soupeře, který hrál dravě a skládky bolely. Chlapci najednou koukali, co se děje, evidentně jim z hlavy již vyvanul zážitek z Prahy. Ještě štěstí, že máme v týmu i dívku, která pozvedla prapor, tvrdou skládkou ukázala našim netykavkám, jak na to, a od té chvíle se i tento match nesl v obvyklém moravském duchu, tedy já na bráchu ping, já na sestru pong, šup tam pětku, sajtna radovanec a jdeme zpátky na půlku. Sluší se dodat, že jeden zápas dopadl remízou 5:5, to když jsme hráli proti sobě...

 

Tým White nastoupil do skupiny Basic, která bývá dost nevyrovnaná, neboť někdy nastupují úplní nováčci, jindy zase zkušenější plejeři, kteří nedostanou šanci hrát ve vyšší skupině bůhví proč. Naši chlapci se se soupeři porvali se slušnou vervou a menší porcí dodržování pokynů. 

 

Občas si říkám, jestli nemám instrukce říkat naopak, ovšem vezmeme-li v potaz, že slovo "zákaz" se v češtině čte i pozpátku prakticky stejně a nezabírá, je to asi zbytečný. Nahrávka je pro některé sprosté slovo, o tom, že čára není zeď a má jen informativní charakter, nepochybují evidentně skoro všichni. Takže zatímco NEJ brněnská událost roku, tedy Letní škola kremace, pořádaná pravděpodobně Společností přátel žehu, už skončila, trenér většinou vypadá, že bude jejím dalším předsedou. Mohlo by se zdát, že převzít žezlo po takových osobnostech, jakými byly Jan Hus, nebo fake prezident Jeoffrey de Peyrac, kterej nakonec nezfajtroval, je pocta, ovšem v reálu je jediným zaznamenáníhodným faktem to, že člověk konečně zjistí, jaké to je být rozpálen do běla. 

 

Na stranu druhou je třeba přiznat kredit dobrodruhům z našich řad, kteří navíc evidentně spoléhají na to, že pomocí náhod zůstává Bůh v anonymitě a ono to sem tam i vyjde. Turnajovou premiéru, okořeněnou několika pětkami s námi absolvoval Kuba, prvně v kariéře prožil slastný pocit z bodů i vytrvalý Hasťa, oběma moc gratulujeme!

 

Kolem jedné bylo v naší kategorii ve Vyškově dohráno a zbýval poslední úkol. Udržet děti v areálu a ve stavu, v kterém se dají předat zpět rodičům. Obojí se naštěstí povedlo a po dohrání dvanáctkového turnaje jsme vyrazili dychtivě domů, v očekávání dalšího zážitku v podobě utkání našich mužů se Zlínem. Dorazili jsme na druhou půli a byli jsme svědky ubojovaného vítězství. Podpořili jsme naše hlasivkami, co to šlo a doufáme, že v tuto sobotu, kdy hrajeme v Brně na Dragonu, nás podpoříte stejně i vy!

 

Ragby zdar!

 

Foto: Zuzka Mládková