V neděli v 5:10, sraz na RCB... Tak to bychom poněkud předbíhali, protože minulý víkend se naše desítky rozdělily. A bylo to klidné, mírumilovné dělení, které v našich končinách nepamatujeme od rozpadu federace. Půlka týmu, včetně toho realizačního, odjela v sobotu ráno do Zlína a reprezentovala nás tam skvěle, neboť na slunných Valachách vybojovala prakticky samá vítězství. Turnaj se tak nějak tradičně moravsky poněkud protáhnul, tudíž jsme přijeli zpět v pět, stejně jako o den později z Prahy.

 

Pokud je šance, rádi měříme síly i s týmy z Čech mimo turnaje tomu "určené", a tak jsme, stejně jako několikrát loni, v neděli vyrazili na turnaj Přeboru Čech, tentokráte do Prahy na Spartu. Sraz v hodinu začínající pětkou je bohužel daň za kvalitní soupeře, naštěstí v době pokročilého (pražského) jara je už aspoň světlo, i když Dřevák vedle je ještě zavřený.

 

Cestovali s námi i osmičky, které jely do Babic a dvanáctky mířící do Říčan, takže bus byl úplně plný a o zábavu nebyla opět nouze. Samozřejmě funguje přímá úměra mezi tím, že čím je delší cesta, tím víc kravin se dá vymyslet a realizovat. Ale co se v kabině (a buse) upeče, to v ní zůstane, tedy samozřejmě čest výjimkám z cesty zpět. Z cesty tam děti nejvíce zaujalo, že i v Babicích je AlzaBox, nás dospělé pak říčanský nápis na lékařské ambulanci "Stomatologie a terapeutické služby". Zubaři tedy asi místní moc nevěří.

 

Na Spartu jsme dorazili po deváté a poté, co jsme domácím poděkovali za to, že nás vzali mezi sebe a neposlali nás do fajfrní (bohužel dary ve formě domácího špeku, klobás a jitrnic se záhadně po cestě ztratily, naposledy byly viděny naprostou náhodou u Jirky..:-) ), jsme se jali zkoumat úplně novou umělku, která ještě voněla gumou. Trochu nás překvapily místo háček branky na americký fotbal, ale jinak je hřiště perfektní. 

 

K převléknutí se jsme použili tribunu. Chlapecká část se převlékla na ní, dívčí duo se zařídilo po svém. Kdo by čekal, že si dámy vyhlédnou nějaký reprezentativní budoár, byl by na omylu, neboť děvčata si zalezla do největšího nepořádku pod část železné konstrukce. Holt jsou to ragbyový holky!

 

Na hřišti se mezitím rozcvičovaly všechny týmy, některé vypadaly soustředěně jak před výkopem finále World Cupu, s čímž dost kontrastovala naše tradiční dezorganizovaná rozcvička "cocháč", pozůstatek to neblahých vzpomínek trenérových na vlastní juniorský věk. Nakonec, jak nejlépe dokládá přiložená týmová fotka, to spíše vypadalo, že jsme "všichni Gogo" Tedy opět čest výjimkám, respektive výjimce, který jediný pochopil, že hrajeme u protinožců:-) 

 

V deset jsme rozehráli turnaj, postupně se zapojily oba týmy. Přihlásili jsme se do nejvyšší skupiny A a za soupeře jsme měli Říčany, dva týmy Pragovky, Spartu a Olymp. Turnaj byl nalosován tak, že jsme odehráli 48 minut. Je nám záhadou, jak je to možné, že na turnajích v Praze neustále není třeba shánět tu soupeře, tu rozhodčího, tu hřiště, ale vše funguje, aniž by bylo potřeba použít bič. Disciplína! 

 

Oranžoví vlétli na soupeře hned od prvního výkopu a hráli moc pěkně, všichni se snažili o pěkné dynamické ragby, jednoduché kombinace a týmovou hru. Odměnou nám byla čtyři jasná vítězství, která se ale nerodila vždy hladce, soupeři byli kvalitní a nedali kůži zadarmo. Byla potřeba i dávka trpělivosti, občas to také dost bolelo.

 

Černí přistoupili k turnaji taktéž naprosto zodpovědně a snažili se hrát rychlou kombinační hru, což se nám dařilo se střídavými úspěchy. Dopředu to vcelku šlo, horší to bylo směrem dozadu, občas nás navíc brzdila špatná rozhodnutí, která vyplývala z nedostatku času, protože jsme byli neustále pod tlakem. A to je dobře, taková utkání nás posouvají dál.

 

Lehce po jedné hodině bylo dohráno, bouchli jsme šampáňo a ti šťastnější, rychlejší otestovali i zdejší gastronomické služby. Prý na jedničku! Obzvláště dobré pak bylo místní "low voltage" devítistupňové pivo, zdá se tedy, že se na druholigových ragbyových stadionech začíná blýskat na lepší časy a náš Pačes má konkurenci! 

 

Cesta zpět probíhala za všeobecného veselí, což bylo vzhledem k porci odehraných minut poněkud překvapivé, holt smradi mají prostě, na rozdíl od svých šedivějících rodičů, sil na rozdávání. V legendárním českém filmu ukončí kariéru agenta W4C pes účetního Foustky, naše děti zašly ještě dál a díky zaseknutým dveřím od autobusové toalety ukončily fenomén Skibidi! Jak? To zůstane v buse :-)

 

Příští víkend nás čeká havířovská štace, tedy výlet na jediný ragbyový stadion v republice, kde je vzdálenost mezi háčky větší než k místnímu KFC. Milovníci jižanského stylu budou nadšeni - kuře i chaos zaručeny!

 

Těšíme se!

 

Ragby zdar!