05.06.2025
Svéráz moravského ragby
Poslední květnová sobota patřila závěrečnému delšímu výjezdu, konkrétně na sever do Havířova. Zoncna od rána rumplovala (pro čtenáře z Čech přidávám překlad: slunce pálilo jak neóny v Pařížské), takže bylo moc fajn, že jsme si s sebou vzali dokonce dva! opalovací krémy. Jeden zůstal v šatně a druhý se na hřišti rozpadnul, tudíž na konci turnaje vypadal nejmenovaný trenér tak, že zlí jazykové zaplesali, neboť měli pocit, že se na tu svini voda konečně dovařila :-).
Ale popořadě. Bus byl zaplněn do posledního místa a nálada byla bojovná. Cesta ubíhala monotónně až do chvíle, kdy přišlo déjà vu z MČR roku 2022. I tehdy se totiž autokar z ničeho nic rozhodnul nám suplovat kabriolet a z klimatizace ve stropě začalo pršet. V tu chvíli náš pojízdný úl okamžitě zbystřel a začal nastalou situaci komentovat po svém. Například už víme, že prý existuje Vodník Čůrásem. Nám starším spíš vytanul na mysli Chaozz, ke kterému jsme se mimochodem blížili, a jejich... "i přes vodopády řeky plynou dál... a voda padá, padá..." Jojo, padala.
To už jsme se ovšem blížili k cíli – zatímco někteří zachytávali vodu do misek, jiní se kochali havířovskou Sorelou,
Na místě jsme byli včas, prošli jsme kolem plakety se zakladatelem místní atletiky Manfredem Koselem (v tomto sportu evidentně nebyl zahradníkem), podepsali jsme převzetí klíčů číslo 4 a 5, abychom se u dveří do šatny přesvědčili o tom, že jsme dostali 5 a 6, převlékli se a šlo se na hřiště. Dvanáctky tentokrát vyfasovali nádherný pažit na hlavním stadionu, osmičky a desítky hrály na ploše vedlejší.
Rozlosování bylo poněkud zmatečné, za což mohlo ranní odstoupení olomouckých z turnaje, takže orientace v rozpisu byla mírně řečeno problematická. Postavili jsme tři týmy, a protože dětí bylo 21, mělo každé mužstvo pouze jednoho hráče na střídání a všichni si zahráli dosyta. Na trenérské schůzce jsem apeloval na dodržování časů, což všichni bohorovně odkývali, takže úderem desáté hodiny bylo na jednom hřišti naše mužstvo, soupeř a rozhodčí nikde, na druhém nebyl pro jistotu nikdo.
A tak to pěkně plynulo celé dopoledne i kus odpoledne. Vrcholem bylo, když jsme museli hledat i domácí, kteří si následně připsali jeden primát. Havířovské derby hráli oba týmy ve stejných červených dresech, takže konečně jednou vyhráli ve sportu opravdu všichni!
Co se hry samotné týče, tak týmy Orange a Black bojovaly spíše s vedrem a únavou, i tak ale předvedly pěkné výkony a vrcholem byl vzájemný zápas, který skončil výhrou 5:2 Blacků. Tým White hrál jako noc a den a když bylo zrovna světlo, tak se na dění na hřišti pěkně koukalo. Padala hromada pětek, spolupracovali jsme a snažili se i skládat.
V mezidobí se děti bavily po svém, obzvláště zajímavý pak byl doslova O melouny boj, kdy vynalézaví (a prozíraví) rodiče dali své ratolesti zabalený meloun bez jakéhokoliv kráječe. A teď si dítko poraď! Poradili! Stejně tak ihned po skončení turnaje vlítli na tradiční nafukovací hrad, který po několikerém zásahu dospělých naštěstí přežil i řádění hordy brněnských dítek, z nichž sice většina nosí domů samé jedničky, ale s rodiči v nedohlednu se často mění ve smečku neandrtálců! A KFC samozřejmě nakonec taky proběhlo, takže mise byla řádně splněna. Při odjezdu jsme ještě se smutkem a otázkou "zda-li se ještě někdy uvidíme" v očích zamávali odvážlivcům z řad rodičů, kteří zůstali na místě a v rámci dobrovolného spolku invalidů Open sehráli zápas se stejně postiženými ze zbytku Moravy. Nakonec víceméně přežili všichni, sláva vítězům i přeraženým!
Naše představa byla, že se v klidu a míru dopravíme na místo určení, sehrajeme perfektně zorganizovaný turnaj a včas se vrátíme ve zdraví domů. Ve filmu, jehož název parafrázuje titulek článku, má hlavní hrdina podobně naivní očekávání, které se ve skutečnosti dost změní, ale i tak si odveze spoustu pěkných zážitků. A my na tom byli stejně.
Díky nestárnoucí dvojici Radek - Karel za to, že se ještě nevzdali a my máme kam jezdit a o čem psát :-).
V sobotu nás čeká vrchol sezóny v podobě Mistrovství ČR ve Vyškově, držte nám palce, nebo ještě lépe, přijeďte nás na místo podpořit! Děkujeme!
Dáme do toho všechno!
Ragby zdar!
