Obhájili jsme vítězství na PYRFu!

V sobotu 11. dubna jsme se konečně vrátili do kolotoče turnajů a jako obvykle to byl ostrý start v podobě mezinárodního Prague Youth Rugby Festivalu. Konkurence i účast každým ročníkem roste, my jako podzimní vítězové tohoto spektáklu jsme měli privilegium vzít rovnou dva týmy, čehož jsme rádi využili. Navíc s námi cestovali i dva noví absolventi trenérského katechismu, tedy posily do realizačního týmu.

Brzy. Ano, sraz byl už v 5:45, takže košatým českým jazykem bychom některé (nejen) děti mohli nazývat i mátohami, které jedou směr Ruzyně, kde mimo jiné v těsné blízkosti vazební věznice vyrůstá nový bytový komplex s pěkným a přiléhavým názvem Escape. Nicméně naším cílem nebylo se dostat do basy upratovat, ani vyjmenovat vše jen od Z, ale vzít to z gruntu už od A. A podařilo se!

Po cestě bylo tradičně velmi živo. Sotva se zavřely dveře autobusu, bylo jasné, že turnajová „kecací rutina“ chyběla především dospělému osazenstvu, takže už na Staré dálnici jsme věděli, kdo má (ne)oholené nohy, pár zajímavosti z Kološváru nebo i to, jak se maďarsky řekne sprcha v kukuřici.

Cesta s Huntem uběhla velmi svižně. Pryč jsou doby, kdy jsme s osmičkami doběhli na Pragovku deset minut před začátkem prvního utkání. V sobotu se jelo v pohodě, dokonce jsme se stihli pokochat i pohledem na strahovský monumentální stadion – stavbu pro milovníky mulletů, dekadence a Saskie Burešové (druhake). V devět jsme byli na místě a na hřišti nás přivítala solidní kosa. Tak jsme si řekli, že to rozehřejeme sami! A jak jsme řekli, tak jsme učinili, přispěly k tomu i naše Jindrou bojově vyzdobené tváře logem RCB!

Úderem desáté hodiny se rozehrál největší mládežnický turnaj v rugby na našem území. Na pěti hřištích se střídali soupeři z celé republiky, navíc dorazily i týmy z Německa a Litvy. Náš tým Orange najel hned zkraje na vítěznou vlnu a postupně porazil Spartu, PEŘÍ (mix Petrovic a Říčan), Pragovku a v posledním dopoledním utkání změřil síly s velmi silným áčkem Frankfurtu. V Německu hrají trochu jiný systém a zápas dost bolel – náš lehkonohý styl jsme museli zkombinovat s buldočí silou, přesně dle slavného výroku: „Bůh mi dal talent, ale rojníci mi dali balón.“ Ale i tento zápas jsme zvládli a kvalifikovali se do semifinálové skupiny, tedy do bojů o 1.–10. místo.

Také tým Black byl nalosován do velmi těžké skupiny. Hned první soupeř, kterým byl Olymp, se ukázal jako setsakramentsky těžký oříšek. Do půlky utkání jsme se drželi, ale bohužel rozhodlo to, že jsme nebyli schopni po celý zápas udržet pozornost a nedělat zbytečné chyby, zvláště v obraně. Tohle nás bohužel provázelo celým turnajem. Jinak jsme předváděli pěkné bojové výkony a po zásluze jsme porazili vídeňské Donau i Kralupy. Nad naše síly bylo pak áčko domácích, ale i v tomto zápase jsme takřka polovinu utkání drželi krok s mnohem zkušenějším soupeřem. Výsledkem bylo třetí místo ve skupině a odpolední boj o 11. – 15. místo. A šlo se na oběd – al dente těstoviny bolognese.

Odpoledne tým Black pokračoval ve výkonech nahoru dolů, takže se nám povedlo porazit společný tým Ostravy, Havířova a Žiliny, skvěle jsme rozehráli i zápas proti Slavii, ale stejné chyby jako dopoledne nás o vítězství připravily. Spravili jsme si chuť s Iuridicou, bohužel závěrečná Pragovka pak byla nad naše síly. Celkově se nemáme za co stydět – ukázali jsme touhu po vítězství, množství tvrdých skládek i nespočet krásných útočných akcí. Pokud příště vydržíme hrát naplno celých sedm minut, můžeme být i výš než na konečném pěkném 13. místě.

Oranžoví po polední pauze nastoupili v prvním utkání proti Babicím a na mysli nám vytanulo drobné déjà vu z loňska, kdy nás stejný soupeř potkal také hned po obědě a toto utkání pak nepěkně ovlivnilo další průběh turnaje. Tentokrát ale nebylo o vítězi od prvních chvil pochyb. V zápase jsme předvedli celou plejádu našich dovedností, včetně jedné takříkajíc nad plán, kdy nejmenovaný hráč s iniciály JM doslova prošel skrz soupeře. Máme to ale štěstí, že chlapec evidentně neviděl Pána Prstenů, takže se nezdržoval s Gandalfem a prostě šel. Následně se nám postavili holky a kluci z Berlin 03, a to byla jiná káva. Vcelku vyrovnaný zápas jsme si komplikovali nesčetnými předhozy, a tak jsme nakonec vydřeli výhru o pětku. Zápasy s Olympem a Dragonem vypadaly jednoznačné dle skóre, ale i tady jsme museli makat naplno.

Jako vítězové semifinálové skupiny jsme se v posledním finálovém utkání dne poměřili s áčkem domácí Tatry, což bylo další déjà vu, tentokrát z loňského podzimu. Kolem hřiště to vřelo už při nástupu obou mužstev. Část osazenstva fandila domácím, ale i my jsme měli své frenetické fanoušky, kteří o sobě dávali hlasitě vědět. Ještě že nás Epik na bouřlivou atmosféru připravil v pátek pouštěním zvuků páření velryb. God bless this guy!

Trenérský štáb byl zvědav, jestli dojde na třetí déjà vu, nebo třeba na jamais vu. Naši se pustili do soupeře od začátku naprosto nesmlouvavě a postupným tlakem, skvělou kreativitou i pevnou obranou jsme utkání dovedli k sladkému konci v podobě výhry 4:1, která znamenala jediné – obhajobu z podzimu! Děti křepčily už na hřišti a pokračovaly v tom i při předávání poháru, pro který si došly originální tučňáčí chůzí, doufejme aniž by ztrácely múzy.

Máme tedy za sebou další vydařené vystoupení a rád bych poděkoval všem čtyřem dívkám a osmnácti chlapcům, kteří na hřišti nechali všechno. Díky rodičům za hlasitou podporu, domácímu klubu za tradičně skvělou organizaci turnaje, rozhodčím za jasné a přesné rozhodování a také soupeřům za férovou hru. Jaro teprve začíná a jak známo, ró je značka hustoty a my chceme být hustí co nejvíc! :-) Takže makáme dál, v pátek si rozebereme video s elektronickou Albi tužkou (o tom, kdo z trenérů bude Antoš – si ještě střihneme) a v sobotu se potkáme na domácím turnaji. Těšíme se, přijďte nás podpořit!

Ragby zdar!

Foto: Alex Měřínská & Jozef Pajzinka