Padouch nebo hrdina

Týden po taškařici v Havířově, kde měla organizace turnaje "drobné" motorické problémy, tedy levá nevěděla, kde je pravá, natož co v následujícím momentu provede, a všude panoval všeobecný zmatek jak na nádraží v Kišiněvě, jsme se vydali na skoro domácí turnaj na Cacovický ostrov. A tradičně to byl poslední turnaj celé veleúspěšné sezóny, která byla nejpestřejší za mnoho let. Letos už jsme ani neplánovali dojet na Dragon bojovou šalinou, výhodu měli ti, co došmatlali po svých, nebo via emejdždý, protože MĚSTAPO mělo zase jednou pré a rozdávalo v okolí pokuty bez rozdílu týmové příslušnosti. Prostě padouch, nebo hrdina, my jsme jedna rodina! 

Po příchodu jsme prvně zjistili, že nemáme šatnu. Domácí počítali, že se převlečeme pod stanem, který jsme nevzali, ale nakonec vše dobře dopadlo a byla šatna i stan. Od začátku akce bylo jasné, že turnaj bude mít hojnou účast. Nejeden přespolní sice rozlepil oči až na místě, aby ihned ožil, poté co požil, bohužel zásoby se tenčily a po obědě už nebylo co požít. Tedy myslím stran nealka.

Postavili jsme snad prvně pět týmů. Jedním z nich byly opět naše dívky pod hlavičkou Moravia Rugby Princesses. Tedy naše desítky, doplněné o Meggie a Zitu z osmiček a velkou výpomocí byla i Dita z Olomouce. Jen se tedy trošku pletl jazyk, když byly poslední dvě jmenované na ihrisku. Děvčata navíc hrála pod vlídným dohledem Alice z našeho a repre ženského týmu, děkujeme za podporu a zapletení copánků!

U dívek tedy začněme, nakonec dámy mají přednost, zlí jazykové tvrdí, že zvláště při vstupu na minové pole. Dívky se ve skupině Basic postupně utkaly se Zlínem, kde po bojovném výkonu prožily lehké déjà vu z bystrckého turnaje a o pětku podlehly. Druhé utkání s Vyškovem nás hodně bolelo, ale i přesto jsme položili tři pětky a nedali soupeři ani centimetr hřiště zadarmo. V třetím zápase jsme pak rozebrali na atomy Akademii a dívky si užily opojný pocit z vítězství. Těší mne, jak celý turnaj spolupracovaly a vzájemně se podporovaly. Poprvé s námi byla i Gabča J., bojovným výkonem si i ona zasloužila potlesk zaplněných tribun a místo přízně Pišty Hufnágla si v posledním utkání vybojovala svoji první turnajovou pětku. Gratulujeme!

V podobném výkonnostním koši nastoupil i náš tým Grey a zřejmě se chlapci před víkendem shlédli v poslechu Pepy Melena, neboť jejich řešení situací, zvláště dva metry před pětkovištěm soupeře, prohloubily počínající vrásky na čelech trenérského týmu, který místy začínal být...sakrastický. Snahu chlapcům upřít nelze, jen by to chtělo začít dodržovat základní jednoduché pokyny, abychom pak měli na co navazovat. 

Ve skupině Major jsme měli tři mužstva, tedy Orange, Black a White. Pro mnohé hráče to byla rozlučka s kategorií U10 a nasazení tomu odpovídalo. Hráči bojovali ze všech sil, útok střídal útok a obrana byla pevná jak ze žuly. Zvláště tým oranžových se dle svého dobrého letošního zvyku rozloučil zcela dominantním způsobem. Navíc výsledky hochů, které jsme minulý týden odveleli na turnaji do dvanáctek, naznačují, že se neztratí ani ve starší kategorii. A zase vstanou noví bojovníci! Utkání v této skupině snesla přísná měřítka a byla radost se z čáry dívat na hřiště, i v tom úmorném vedru.

Turnaje se zúčastnilo rekordních 370 dětí, které si samozřejmě dlouhou chvíli krátily po svém. Někdy kolem druhé hodiny se tak připomněl domácí spíkr, když zničehonic zahřmělo z ampliónů: "Slezte z těch pneumatik, Donalde, vidím Vás"!  Holt to bylo dlouhé, ale nakonec vše, včetně pneumatik, přežilo a my tak můžeme jít vstříc po prázdninách další sezóně. Do té doby samozřejmě dál trénujeme a to včetně prázdnin!

Tato sezóna se pomalu stává minulostí, se kterou se bude těžko loučit. Úžasný tým dětí předváděl na hřišti i mimo něj naprosto mimořádné výkony. Parta se začala tmelit už na soustředění a přirozeně se tým vyvíjel od turnaje k turnaji. Výsledkem pak byly famózní představení na všech velkých akcích, třeba dvojí vítězství na PYRFu, ve Vídni, nebo akce sezóny, kterou byl vypečený výlet do Itálie a medaile z MČR. Děcka, díky za to, jak jste makaly a věřím, že i vás to bavilo. Nás dospělé to totiž bavilo hodně a troufám si napsat, že i mezi námi fungovala báječná souhra a synergie. Děkujeme rodičům za neutuchající podporu a že měli pochopení pro všechny naše skopičiny, které jsme si v sezóně připravili. Díky klubu za zázemí a možnost dále růst.

Rodičům přejeme pevné nervy i v nadcházejících letech a vám dětem, abyste si uchovali tu skvělou partu, která nás letos provázela, podporovali se navzájem a dokázali velké věci. Třeba vás ragby časem zavane i někam do světa.  

Bon voyage!