25.09.2026

Po dvou rozehřívacích kolech v podobě turnajů ve Vyškově a na Dragonu nás los tentokráte zavál známým severním směrem, do Havířova. I když tam jezdíme poměrně pravidelně, jeden nikdy neví, co ho tam čeká a často bohužel nemine. Nicméně časem se dá otupět a zvyknout si na "severnosti", stejně jako na komáry v jižních Čechách. Holt to k tomu patří.

V sedm ráno se tedy po strop narvaný patrák vydal směrem Stokominů, což je jeden z původních uvažovaných názvů pro Havr, nejmladší to město na území naší republiky. Nakonec vybrali vcelku dobře, Šachtín nebo Zápotockýgrad by byl podstatně horší, byť asi víc vypovídající. Měli jsme drobnou obavu o dopravní situaci, protože se v Ostravě konaly Dny NATO, ovšem takřka prázdná dálnice nám na to odpověděla jasně a obavy byly naštěstí liché jako počet našich hráčů. Ještě dva dny předem byl sudý a mnohem vyšší, nicméně záhadné choroby, spíše tedy virus Morbus dormiendi sabbati, pokosil mnoho našich. 

V devět ráno nás přivítalo v Havířově slunce, zbloudilé duše cestující po vlastní ose a klíče od šatny na bytelném železném kroužku, ne nepodobném tomu, který nosili indiánští šamani v nose. Na skvěle připravený pažit vyběhly tři týmy a čtyři trenéři. Skromná to sestava, oslabená navíc o Máru, který v týdnu zkoušel napodobit Žán Klóda a přerazit strom. Dokonce si k tomu vzal i káru, bohužel vybral špatný strom i auto. Příště si snad vezme toho Žigulíka na steroidech a ne chudáka Fiátka. Přejeme brzké uzdravení!

Tým Orange měl ve skupině major dva dlouhé zápasy proti Vyškovu a Ostravě. Nízký počet dětí se jako zádrhel ukázal hned v prvním špíle proti Sokolu MMA, kdy hned dva naši plejeři skončili v péči zdravotníků. Stejně jako všude jinde, i zde pískají mladí, což kvitujeme s povděkem, málo nás. Jenže... nechat hře spád tím, že nepískám ofasajdy, drobné předhozy apod. je věc jedna. Ale hra, kdy jde o zdraví, protože soupeř si ragby plete (a ne poprvé) s pouliční bitkou a skládá zásadně za krk, je věc druhá. Tady je potřeba zasáhnout. Napřed šel po dobrém Zbyňa, pak po trochu méně dobrém vyškovští a nakonec jsem tam vlítnul v třetím zápase sám. Ale zpět ke hře. Stejně jako minule a předminule nás zdobila pěkná kombinační hra a zlobila škaredá nekombinační hra, když jsme zničehonic měli pocit, že budeme hrát po svém, pokyny si milý trenére strč... za klobouk. Přidat musíme také ve skládkách! 

Týmy Black a White naskočily do skupiny basic, každý odehrál tři utkání. Tady byla celková úroveň hry o něco nižší, přeci jen je vidět, že jde většinou o mladší hráče. Těžko se hodnotí utkání končící dvojcifernými výsledky, kdy si na hřišti děláme, co chceme. Hezké byly zápasy proti Zlínu a Havířovu, kde jsme o jednu pětku vyhráli, respektive prohráli. Tady se ukázalo, že když nás soupeř dostane pod tlak, máme velké nedostatky v organizaci obrany, což víme a pilujeme to celkem často. Věřím, že až budou ti, kterých se to týká, na hřišti hlavou víc než deset minut, tak se obraz hry celkově zvedne! Pozitivem byla snaha o kombinaci, pěkné skládky a individuální akce.

Kolem půl druhé bylo dohráno, a zatímco naše dvanáctky už dávno byly u Colonela, my stihnuli maximálně klobásu, rychlé převlečení a hurá směr Moravská Kalifornie. Spěchali jsme zjistit, zdali přežila část našeho trenérstva, která se nezodpovědně vydala s předstihem zpět na bystrcký turnaj Old boys, což bylo místo s největším počtem bypassů na metr čtvereční na světě. Světe, div se, přijeli jsme právě pozdě, když už bylo takřka dohráno, naštěstí všichni, pod dohledem toho času Robocopa Máry, přežili. Uf! Nakonec tedy všechno dobře dopadlo. Přežili jsme i my na severu, jako chlapci v nadpise zmíněném filmu.

Děkuji dámské sekci našeho trenérského týmu, Míše a Magdě, že se perfektně zhostily trenérských rolí u našeho týmu Orange poté, co Zbyňa odjel dobrovolně zpět do Brna v touze se zrakvit.

Příští sobotu nás čeká domácí turnaj "na Blatech", přijďte nás prosím v hojném počtu podpořit!