Z Olomouce vezeme dva poháry!

Na první sezónní měření sil i se zbytkem republiky jsme tradičně vyrazili do Olomouce, tentokráte v netradičním pozdějším termínu. Volební sobota byla vyhrazena rugby a kdo jel s námi, neprohloupil. Jak říkaly naše babičky, jména hloupých na všech sloupích, ještě že už je ten festival kreativních výkřiků do prázdna za námi.

V buse bylo hned ze startu potřeba zjednat pořádek, neboť Hunt nás upozornil, že mu sice jakž takž nevadí, že se mu děti obvykle snaží udělat z jeho dvojposchodové svině kabrio bus Hop-on Hop-off, nicméně s popelářským autem jezdit nehodlá. Zabralo to jako obvykle tak nějak six-seven.

Na místě, nedaleko filmové Rozdělovací třídy ze Záhady hlavolamu, za kterou probíhaly líté volební boje mezi Losnou a Mažňákem, jsme byli už kolem půl deváté, a zatímco děti zamířily do kabiny, dospělí se uchýlili směrem k fancy stánku s kávou, který měl ovšem povolenou otevíračku až od deseti, a v tom vedlejším na naše zpovykaný hipsterský lattéčka neslyšeli. Málem jsme tak vyfasovali pořádnýho turka.

Před desátou hodinou byli všichni na svých místech a turnaj čítající velmi slušných 21 mužstev odstartoval. My vzali týmy dva, tradiční Orange a Black.

Druzí jmenovaní stále sbírají zkušenosti a k tomuto účelu byl tento turnaj jako stvořený. V silné dopolední skupině s Říčany, Petrovicemi, Babicemi a Ostravou se dětem podařila hromada krásných akcí, ubráněných útoků i skládek a pětek. Nutno podotknout, že bohužel tato skupina byla asi nejnabitější, o to víc nás těší, že jsme obstáli se ctí!

Orange měli skupinu o poznání lehčí a postupně vcelku bez větších problémů, tedy vyjma zápasu s Wroclawí, do kterého jsme nastoupili bohorovně ve stylu „Nic se nám nemůže stát, když už ani papež není Polák“, vyhráli vše. Následoval krátký, ale úderný trenérský fén, něco jako výhrůžka dobrmany a vše se zase vrátilo do správných kolejí. Proti béčku Tatry, společenství Havířova a Žihadel, nazvaného mnohoznačně HaŽi a Olympu jsme předváděli pěkné ragby plné komunikace, týmovosti, nasazení, skládek a krásných akcí. Ale věděli jsme, že odpoledne budeme muset přidat.

Po poledni jsme se jali hledat místního provianťáka a když už jsme byli v Olomouci na ORFu, tak jsme si ho pojmenovali jako Orfanika a vyfasovali jsme kuře v soli. Nevím, zdali domácí měli v úmyslu propagovat příběh o Sodomě a Gomoře, nebo nás rovnou proměnit v solné sloupy (ohlédl jsem se, ohlédl! :-) ), ale dle chuti bych řekl, že kuchař byl buď Babicův účeň, nebo si spletl kuchařku s Malým chemikem. Anebo to byl možná mazaný tah, jak zvýšit prodej nápojů, kdo ví.

Odpoledne se tým Black popasoval s přeci jen schůdnějšími soupeři a tím, že navázal na pěknou dopolední hru, ukořistil dvě krásné výhry. Mezery máme ve skládkách a celkové organizaci hry, což se projevuje hlavně v obraně, na stranu druhou je cítit touha zlepšovat se a uspět!

Orange narazili ve finálové skupině prvně na Říčany. Od první vteřiny jsme na soupeře vlétli a byli všude o krok dříve. Soustředěný a nekompromisní výkon nás dovedl k přesvědčivé výhře 6:0 a zpětně viděno, v tomto zápase jsme prakticky nechybovali.

Následovalo áčko Tatry, která nebyla v Olomouci v plné polní, ovšem i tak je to vždy nebezpečný soupeř. Pěknou kombinační hrou jsme vyhráli 5:1 a čekal nás zlatý hřeb odpoledne v podobě souboje o vítězství proti Pragovce.

A opravdový vrchol to byl! Na obou týmech sice byla znát únava z dlouhého turnaje, ale i tak se bojovalo doslova o každý metr hřiště. Ačkoliv jsme stále byli o kousek napřed, Pragováci stihli dvakrát vyrovnat a na konci nám zle zatápěli. My jsme totiž dětem tak nějak schválně zapomněli říct, že i remíza nám k celkové výhře stačí. Zápas se protáhl poslední akcí o dobré dvě minuty, konečné skóre 2:2 znamenalo celkové první místo (díky lepšímu skóre) pro nás! Než se to děti dozvěděly, i pár slz uronily. Uf, i z trenérů spadlo napětí a tepovka se začala vracet do normálu!

Následovalo vyhlášení, kdy jsme šli jako poslední pro velký pohár, ke kterému ovšem vedlo velké nasazení, soustředění, využití dovedností, které každý trénink pilujeme, a samozřejmě hlavně láska ke hře a týmové pojetí! Také tým Black dostal svůj pohár, takže nakonec byli spokojeni všichni.

Děcka, díky z zážitek, bylo to perfektní! Takto vypadá a chutná odměna :-). Díky i všem, kteří nás doprovázeli, podporovali nebo fandili na dálku. A je třeba také zmínit i úspěchy osmiček a dvanáctek, jsem rád, že se zadařilo všem, máme na čem stavět.

Děkujeme také domácím za organizaci turnaje a soupeřům za tvrdé, ale tentokráte férové rugby.

Tento týden tréninky ještě trochu zintenzivníme, protože o víkendu nás čeká podzimní vrchol v podobě PYRFu. A my se na něj těšíme!

Rugby zdar!

Foto: Jozef Pajzinka, více fotek ZDE.