13.11.2019

My máme se tu bídně...




V sobotu 9. listopadu 2019 jsme v sedm ráno vyrazili na již tradiční Movember cup do Vídně. Bývá tam vždycky přátelská  atmosféra, vzduchem se line vůně wine wurstů na grilu, mají hřiště s umělkou, takže ani deštík v listopadu nevadí,
poletíme s Huntem, tudíž tam budeme tak za hodinku...Prostě samá pozitiva. Na srazu tedy vládne povznesená nálada ve stylu popěvku Tří sester, které na svém nejslavnějším albu "Na kovárně to je nářez" zpívaly "my máme se tu bídně, jedeme do Vídně, přes dráty se prostříháme snad nás přijmou vlídně...."!
 
Zanecháváme tedy VV v hodobóžových montérkách (pochopitelně v klubových barvách), aby v rámci prezidentských povinností, v ranním šeru za vytrvalého mrholení, makal na přípravách mezinárodního zápasu žen ČR x Švýcarsko, který ve stejný den pořádáme a vyrážíme na jih. Hunt má formu, takže kdyby nás nepřibrzdil ten "fantastickej pontonovej most" před Mikulovem, tak jsme ve Vídni asi za hodinku. Tahle "ulička hanby", kterou cestou do Vídně musíme projet nám připomene, že vítězem v roce 1918 nebyl tatíček Masaryk a velký Čech, ale naopak Rakousko, které se zbavilo tak nemožnýho národa, kterej není stavu postavit za 25 let 30 km dálnice! Co postavit? Dvacet pět let
a furt nevíme kudy dálnici povedeme, zatímco rakušák má dávno hotovo! Co je nám tedy platný, že už se nemusíme prostříhávat přes dráty, když si místo nich sami na sebe nachystáme novou past v podobě toho železného zázraku, který tam leží už rok, což je doba, za, kterou Rus postavil most na Krym přes Kerčskou úžinu. Co je schopen za rok postavit Číňan ani nechceme domýšlet!
 
Tahle lapálie, název výše zmíněného alba Tří sester, kde je sousloví "to je nářez" a byrokratická smršť, kterou se nás už celý týden před turnajem snažilo otrávit vedení pořadatelského klubu, nás měla varovat, že letos Movember cup nebude procházka růžovou zahradou. Wine wursty sice voněly jako dřív, ale to bylo asi tak všechno co ve Vídni fungovalo. Hřiště nestandardních rozměrů, neustále se měnící počty hráčů, ve kterých se hraje a naprosto nestandardní rozhodčí se nám snažili celý turnaj naznačit, že nejsme vítanými hosty.
 
Přesto se nenecháme vykolejit a s knírky pod nosy procházíme turnajem jak nůž máslem. Ve vyrovnaném zápase porážíme Babice 4:2 a pak už to lítá. Donau 6:1, Celtic 6:0, Sharks 10:0. Takže celkové skóre RCB x Rakousko 22:1. Škoda, že jsme neudrželi nulu!:-))
 
Jako opravdoví Galacticos to ale musíme brát jako misijní výpravu do pralesa, kde to šiřitelé víry také neměli vždy jednoduché. Z tohoto úhlu pohledu byla naše misijní cesta vlastně úspěšná, protože jsme se z ní vrátili všichni v pořádku a třeba jsme zase naší činností přátele z Vídně posunuli o kousek dál. Minimálně by si mohli uvědomit, že miliarda formulářů a nesmyslných tabulek je v rugby nikam neposune. Posunout je můžou jen tréninky a vyrovnané zápasy. A to si my uvědomujeme, a proto dál trénujeme ve standardních časech a modlíme se, aby nám přízeň počasí vydržela co nejdéle!
 
VV
 
Foto: Iva Trtíková