Brno Rugby Cup, pro desítky PYRF 2.0

18.05.2023



V sobotu 13. května RA Brno pořádala Brno Rugby Cup pro kategorii U10. Turnaj se konal v areálu tréninkového centra FC Zbrojovka Brno v Brněnských Ivanovicích. Povrch hřišť byl umělý, což pro hru nebylo úplně ideální. Na druhou stranu nám byly poskytnuty super šatny, což není na takových velkých turnajích zvykem. Turnaje se účastnilo 20 týmů. Díky účasti rakouského týmu Donau Wien se mohl turnaj pyšnit statusem "mezinárodní".

Trenérská ani hráčská sestava nebyla úplná. Jeden z tahounů týmu Paťa Urban byl nemocný, a právě trenér Richi Urban měl na starost ošetřovatelskou péči. Ani Václav Vorel se nezúčastnil, protože měl plné ruce práce s odháněním veřejnosti ze středu mokrého hřiště na domácím BRC U8. Na kategorii U10 tedy zbýval jen Epic a členka KAM Katka. Naštěstí jsme měli alespoň velkou fanouškovskou základnu, ze které jsme si vytáhli na pomoc s trénováním Igece Jilčíka (děkujeme).

Už při rozcvičce bylo znát, že se hráči těší na den plný rugby. Na trenérské schůzi jsme zjistili, že se (asi nově) v kategorii U10 může zdvojovat. Což nám pomohlo, protože jsme nemuseli objemnější hráče a hráčky skládat jen v jednom za nohy a doufat, že se uvolí spadnout.

V základní skupině jsme měli Říčany Sílu (A), Pragu 2, Petrovice 2 a Zlín. V prvním zápase jsme se utkali se Zlínem. S kanci ze Zlína už hrát umíme a vyhráváme 5:1. Následoval zápas s Říčany, které pro nás byly nejsilnější soupeř ve skupině (nakonec vyhrály celý Brno Cup). Do zápasu jsme šli s chutí. Říčany hrály krásné rugby, ale my se nevzdávali. Bylo vidět několik krásných aktivních skládek a průniků. Co nás ale od Říčan dělilo bylo to, že jsme pod tlakem nespolupracovali jako tým. Neroztahovali jsme se do roviny, když jsme bránili. Když jsme udělali šipku, tak jsme si v ní stejně nenahráli a spíše vládl individualismus než týmovost. Například jsme měli super akci, kdy náš hráč udělal několik metrů, ale jelikož neměl podporu, tak mu Říčaňáci s chutí vzali šišku. Zápas prohráváme 0:5, ale jdeme dál! Toto jsou zápasy, které chceme hrát. Tyto zápasy nám dají zkušenosti do dalších let. Všechno jsme si s klukama po zápase zhodnotili a řekli si, že chceme hrát jako TÝM. Následné zápasy ve skupině vyhráváme. S Pragou 2 10:0 a s Petrovicemi 2 6:1. Po základní části tedy končíme na druhém místě a postupujeme do semifinálové skupiny 1.-8. místo.

Po základní části nás (ne)čekal oběd. Na oběd mělo být rizoto s kuřecím masem, což je pro sportovce super. Bohužel bylo objednáno místo 200 obědů jen 120. Jelikož jsme měli šatnu v 1. patře budovy, tak jsme si nestihli vyzvednout první dodávku 120 obědů a bylo nám řečeno, že za zhruba 20-30 min obědy dorazí. No, bohužel nedorazily… Zbývalo půl hodiny do zápasu. Naštěstí se náš sbor fanoušků/rodičů zapojil a pomohl nám s „alternativním“ obědem. Rodiče hráčům udělali velikou hostinu, a nakonec vše dopadlo dobře. Taky děkujeme panu trenérovi z Babic, který nám daroval rohlíky.

Po obědě jsme se rozcvičili a už se jen soustředili na brzký zápas s Petrovicemi 1 (2. místo na BRC). První výkop od Petrovic chytá naše bourací mašina Ríša Knecht, který překonává celou petrovickou obranu a dává první body. Celý zápas byl velmi vyrovnaný. Petrovice si uměly krásně nahrát, ale my na to tentokrát zvládli reagovat, skládali jsme jak jsme mohli. Petrovice uměly potrestat naše chyby (pomalé vyčištění, absence podpory, neroztažení do úplné roviny) a dát z nich body. Těchto chyb tam bylo podstatně méně než u zápasu s Říčanami. Začali jsme hrát více jako tým. Druhá pětka padla z toho, že jsme si dokázali nahrát před kontaktem, což nám předtím chybělo. Zápas dopadl prohrou 2:7, ale i tak jsme byli nadšení z výkonů kluků a děkujeme Petrovicím za krásný zápas. Následoval zápas s Donau Wien. Do něj jsme šli s neskutečnou chutí hrát jako celek. To celé potvrdila nekompromisní výhra 8:0. Například Petrovice vyhráli nad Donau (jen) 4:1. To potvrzuje fakt, že do zápasu jsme dali srdíčko a opravdu se nám hrát chtělo. Posledním zápasem semifinálové skupiny byl zápas s Pragovkou 1. Kluci věděli, že kdybychom tento zápas vyhráli, tak jdeme do boje o 3. místo. O to víc jsme byli namotivovaní. Bylo to vyrovnané utkání, ve kterém jsme drželi balón hlavně my. Zápas už končil a my vyhrávali za stavu 3:2. Bohužel v posledních vteřinách uniká hráč Pragovky naší obraně a pokládá do pětkoviště a srovnává na 3:3. Tato remíza nás stojí boj o bronz.

Nevadí, jdeme dál do boje o 5. místo, stejně jako na PYRFu v dubnu. Dostáváme i stejného soupeře. Náš starý známý Vyškov. O to víc jsme věděli, že bude zápas náročnější. Byl to přece zápas o „Nejlepšího z Moravy“. Do zápasu jdeme odhodlaní vyhrát. Je to vyrovnaný boj. Když jdeme do pětkoviště, tak to Vyškov zvládl zvrátit. To stejné i my naopak. Stav 2:2 v poslední minutě byl nervy drásající. Hráč Vyškova dělá kličku dovnitř a my bohužel nestíháme reagovat. Pokládá body. Zápas 2:3 (totožné, jak na PYRFu) byl rozhodčím ukončen a Vyškov znovu vyhrává. Kluci z toho byli pochopitelně zklamaní, ale já celý turnaj hodnotím celkově dobře.

Zápas od zápasu jsme se zlepšovali jako TÝM. Začali jsme fungovat jako jedno tělo, a to je ta podstata, kterou chceme rozvíjet. V obraně jsme fungovali v rovině. V útoku jsme se roztahovali do šipek a v posledních zápasech jsme si už i nahrávali před kontaktem. Jsem celkově spokojený, že si kluci zahráli i s jinými týmy. Během celého turnaje byl vidět herní progres a věřím, že na mistrovství ČR máme na to dosáhnout i na vyšší příčky než je 6. místo.

Děkuji fanouškům, trenérům, organizátorům, a hlavně klukům, kteří předvedli krásné rugby.

Epic