Na PYRFu jsme obstáli se ctí
10.04.2019










V sobotu brzo ráno jsme vyrazili patrovým busem, který by nám záviděl i Bolek v Dědictví, směr Praha. Destinace byly notoricky známé, slunce na svém místě, za volantem milý a šikovný řidič od Lechnerů a tak cesta odsýpala.  

Společně s námi cestovaly i kategorie U10 a U12, které jsme vysazovali dříve, tudíž my jsme na místo určení, do města, které na rozdíl od Brna, v dějinách obsadil a dobil kdokoliv, kdo šel zrovna kolem, dorazili prakticky se začátkem turnaje. Následovalo rychlé převlečení v kabině a šlo se na věc. Mimochodem je smutné, že jsme byli jediné mužstvo na turnaji U8, které hrdě neslo prapor s moravskou orlicí mezi hordami domorodců!
 
Vzhledem k odchodu několika stabilních pilířů do vyšší věkové kategorie, jsme i tentokráte byli zvědaví, jak se mužstvo a zvláště nováčci, nebo méně zkušení, poperou s tímto ostrým startem a těžkou konkurencí. V prvním utkání s Tatra Barbariens jsme se ještě rozkoukávali. Poté co jsme nakonec vcelku přesvědčivě zvítězili, nás čekala mnohem silnější káva v podání domácí Pragovky, která celkově skočila druhá. Toto utkání přesně ukázalo některé naše nedostatky a výzvy k další práci. I přes soupeřovu převahu jsme nic nezabalili a bojovali až do konce, což se cení. Následně jsme si poradili s týmem ze Šumavy, na kterém bylo vidět sympatické nadšení, ale i méně zkušeností. V tomto zápase položila první pětku v životě Poly, k čemuž jí gratulujeme! Návrat na scénu oslavil bodově i náš "na zimu ztracený" hokejový syn Křesadlo, díky jehož předkům se rozrůstá fanklub RCB i do pro nás zatím neprobádaných krajin na severu v Litvínově. To je po příchodu Jimiho z Nové Kaledonie asi druhé nejvzdálenější místo, kde nás sledují. Ve skupině jsme tak skončili druzí a odpoledne nás čekal boj o 6.-10. místo.
 
V polední přestávce jsme vydatně poobědvali řízky velikosti sloního ucha, které zapříčinili náš tradiční, popolední útlum. Jsme z jihu a asi tu siestu prostě potřebujeme. V prvním odpoledním utkání jsme narazili na evidentně frustrovaný tým Sparty s rodiči, kteří těžce nesli tuto skupinu a dokonce navrhovali hlasitě i rozhodčímu, že utkání dopískají, neboť jsme se neustále drželi na dostřel. Nakonec jsme dvěmi zbytečnými chybami utkání ztratili, ale aspoň byl klid. Rozhodčí přežil a my jsme si opět potvrdili, že jednak na herně vyspělejší soupeře máme a druhak, že osvěty o hodnotách ragby a respektu, není nikdy dost! V dalším utkání jsme sice prohráli vyšším rozdílem s prvním týmem domácí Pragy, ale i tak jsme hráče pochválili, protože předváděli pěknou a bojovnou hru. Ve vyrovnaném utkání s Iuridicou rozhodla o vítězství soupeře jedna, v této věkové kategorii, méně vídaná situace, nicméně jsme to hned hodili za hlavu a v posledním zápase jsme přehráli další z tatrováckých týmů.
 
Celkově jsme tak obsadili deváté místo z jedenadvaceti účastníků. Naši účast na turnaji hodnotíme pozitivně, snad až na utkání s Iuridicou, které jsme měli zvládnout. Děti bojovaly, snažily se, hrály týmově a v nabité konkurenci jsme se rozhodně neztratili. Musíme ale vyzdvihnout výkon Fildy s Miškem, jejichž hra a dovednosti rostou každým týdnem a na turnaji předvedli takový zápal pro hru, přehled a skládky, že za námi chodili i trenéři konkurenčních mužstev a gratulovali nám, že máme takové hráče v týmu. Jen tak dál kluci!
 
I nám se líbili někteří hráči soupeřů, obzvláště pak ti, kteří vynikali svými atletickými dovednostmi, rychlostí, výbušností atd. Opět se tak ukazuje, nakolik důležité jsou i středeční atletické tréninky. Zkoušeli jsme přemluvit i několik rodičů k přesunu do Brna, nicméně nikdo z nich neprojevil dostatečnou odvahu odstěhovat se tam kde se reálně pracuje a nevysedává jen na poradách:-)
 
Co dodat na závěr? Doufáme, že děti akce bavila, v tom bychom rádi pokračovali. Aby se naučily týmovému pojetí hry, zaujetí a touze vyhrávat.
 
Pořád nás trochu trápí stará bolest - nedostatek konkurence v turnajích na Moravě, která nás málo nutí hrát naplno a ukazovat dovednosti, které máme. Je tak občas těžší hráčky a hráče motivovat k maximálnímu výkonu, když nemusí. Tedy doposud tomu tak bylo. Nechceme se rouhat, povyšovat či urazit přízeň paní Štěstěny, nakonec nadcházející jarní moravské turnaje ukážou realitu.
 
Už tento víkend uvidíme ve Zlíně, do té doby trénujeme venku v obvyklých časech.
 
Rugby zdar!