Všechno bylo jinak, aneb double v Havířově

V sobotu jsme se opět po týdnu vydali na sever, šířit slávu našeho klubu. Kraj, kde se za pozdrav přidává zvýšené "citoslovce důrazu", je za sedmero horami, takže jaká by tak asi mohla být cesta, že? 

Nicméně jsme cíl našli a kolem půl desáté nás vítal velký neonový nápis na kraji města. Děti se povinně dívaly z oken autobusu, aby si uvědomily, jak se mají dobře, když můžou žít v Brně. Havířov je filmařsky vděčné město, protože když se zde natáčí budovatelský epos z padesátých let, není třeba na ulicích nic měnit, maximálně se přidají nápisy v korejštině, aby byla iluze Pchjongjangu dokonalá. 

Tentokráte s námi necestoval náš vůdce Kim Hol-da, takže jsme za velitele a překladatele vybrali jednoho z trenérů U12, který zde strávil nuzné mládí do doby, než dostal rozum a přestěhoval se na slunný jih Moravy. Ani patnáct let v civilizaci sice nezanechalo pozitivní stopy na jeho akcentu, to ovšem tentokráte bylo pro dobro věci.

Docházka klubů po Přeborech bývá poněkud slabší a ani tentokráte tomu nebylo jinak. Chyběli olomoučtí a vyškovští, takže jsme opět zachraňovali čest moravských klubů a pořádek v rozlosování, postavením dvou týmů. Protože "tak je to spravne a tak to ma byt":-)

Turnaj se hrál dvoukolově a bylo potřeba, aby ho někdo odpískal. Což o to, "aprobaci" na to máme, nicméně v Havířově nebylo o překvapení nouze, a tak jeden z trenérů RCB pískal půlku turnaje bez píšťalky, bo prostě nebyla. Jako pokyn k přerušení hry volil výrazné, až hrdelní STOP, takže děti zažrané do boje byly poněkud zmatené, a hůře vidící dámy v letech si chodily s památníky pro podpis v domnění, že vidí Honzu Rosáka z Videostopu. 

Turnaj začal za parného počasí zostra a postupně jsme se utkali se Zlínem, Dragonem, společenstvím Havířova s Ostravou a v bratrském souboji. Tentokráte jsme hráčky a hráče střídali libovolně tak, aby si všichni zahráli se všemi, všichni dostatečně a v různém rozložení sil. Což vedlo místy i k překvapivým výsledkům, takže celkovým vítězem se nakonec stal tým Black, před týmem Orange. Nejtvrdší zápasy svedli naši proti sobě, ale i ostatní se zlepšují a hrají zarputile i s radostí, takže nám nedají nic zadarmo. 

Když už jsme zvolili taktiku "sekaná", tedy aby každý mix hráčů měl vyváženou chuť a lahodil oku, je třeba se také zmínit o lokální gastronomii, přičemž děkujeme za expresní zásilku "rychlých cukrů" z Nového Jičína, abychom neumřeli hlady.

Soudě dle nabídky místního bistra, dostává v Havířově 8. června, význam věty "dlouhý, jak týden před výplatou", zcela jiné grády. Tedy abychom nekřivdili, je možné, že je to celé jinak, že si domácí berou k srdci rady věhlasných kuchařů, kteří tvrdí, že jídelní lístek má být střídmý. Havířovští to pojali po svém a nabídli nám trojboj pivo-párek-rum. Holt michelinská zde bude maximálně pneumatika. 

Náš autobus měl pneumatiky všechny, nicméně jak se záhy po turnaji ukázalo, řidiče ani jednoho. Tedy kromě všech dětí, kteří se za volantem postupně vystřídaly, takže byl zázrak, že jsme nakonec, po dvou hodinách čekání, odjeli. Nezbylo nám mezitím děti zabavit jinak, než obědem v blízkém KFC, kam místní "smetánka", obtěžkána zlatými řetězy, jezdí dokonce taxíky! 

Ačkoliv všechno bylo jinak než obvykle - konec dobrý, všechno dobré. Otřepaná fráze platila i tentokráte, takže řidič se nakonec dostavil, v pořádku nás dopravil zpět domů a všichni máme spoustu zážitků.

Děkujeme domácím za organizaci turnaje, je třeba ocenit, že i když vše dělají prakticky ve dvou lidech, přičemž jedné osobě by vzhledem k věku spíš slušela pozice ctihodného kronikáře, všechno nakonec klaplo. My si tedy přejeme, aby v našem rugby bylo více takových srdcařů, a zároveň si uvědomujeme a vážíme si toho, jak moc se máme dobře.

Rugby zdar!

Foto: Tomáš Křesálek. Více fotek ZDE.