Vybojované vítězství na konci světa

Vyjma nemocného Pati jsme odjížděli v plné polní a postavili jsme dvě mužstva. Opět jsme měli poněkud vlažnější úvod, umocněný zápasem s Vyškovem, kdy se zdálo, že řeky slizu zloby nejsou jen strašákem z Krotitelů duchů, ale tečou i pod ostravským hřištěm. O tom nás neustále přesvědčoval jeden z trenérů modrobílých, snad díky neznalosti pravidel pokřikující na rozhodčího do té míry, že byl zralý na bližší seznámení se s násadou od krumpáče.

 

Nejtěžší boje nás ovšem ještě čekaly. Napřed to byla nesmlouvavá bitva Orange se Zlínem, spojeným s Akademií. Tvrdý, ale férový zápas, se přeléval z jedné strany na druhou a nakonec jsme jej rozhodli až poslední akcí (hrálo se bez přerušení celých sedm minut!), kdy Matouš položil pětku. Děti z Black, snad pod vlivem předchozího zážitku, pak ve strhujícím utkání přemohli soupeře z Olomouce 4:3, ačkoliv dvakrát prohrávaly o dva body, dvěma pětkami nebojácného Tády, který se chtěl asi předvést před rodinným klanem. Tyto dvě utkání byly jednoznačným vrcholem celého turnaje osmiček. 

 

Jinak se turnaj odehrával pod naší taktovkou, kdy jsme převahu získávali spíše díky individuálním schopnostem jedinců, než týmovou hrou, což by se nám proti silnějším soupeřům nemuselo vyplatit. Výsledkem tedy je první místo Orange a čtvrté pro Black, kteří navíc porazili i domácí, kteří poprvé na podzim postavili mužstvo. Chválíme oba týmy za bojovnost, skládky a pěkné čištění. Na čem musíme stále pracovat je hra do prostoru.

 

Skončili jsme turnaj jako první a tak nám zbyl čas podívat se i na další kategorie a bohužel i na ochutnávku místní gastronomie, přesněji jednoho pokrmu. Jeden z hráčů se nás neustále ptal, co bude k obědu a my zalitovali, že jsme si ho i tentokráte radši neuvařili sami. Museli jsme doslova skousnout, že šestý nejlepší kuchař ve čtvrti se ten den zrovna nepotkal s formou a autor článku ještě teď sem tam nenápadně zjišťuje, jestli mu nenarostla křídla (z mýdla), nebo nezačne mluvit kratce.