Anexe severního břehu Svitavy dokonána!

Po parném Zlínu nás minulou sobotu u městského rivala přivítala pravá ostrovní rugbyová slota. Jedná se o takřka domácí turnaj, tudíž jsme si dali sraz až na místě a skoro všichni, až na trenéra v týdnu zbaveného bujné vegetace na hlavě a pod nosem, dorazili včas. Kdo jel autem, měl tradiční problém s parkováním, naštěstí "městská" byla tentokráte benevolentní a za stěrači našich vozů nepřibyly žádné lístečky. Kdo jel s "elektrische linie", z tohoto slovního spojení vznikl náš krásný výraz šalina, mohl nastoupit nedaleko bývalého Obchodního domu Brouk a Babka a po cestě se kochat pohledem, nebo představou funkcionalistických vil na kopci, ozdobeném vrcholným dílem Ludwiga Miese van der Rohe, Vilou Tugendhat, který mimo jiné proslul větou, že "účel stavby ji dává vlastní smysl". Škoda, že se stejným krédem neřídí majetkový odbor v Bystrci, protože v tom případě by náš areál už vypadal úplně jinak. Tak aspoň na dálku zdravíme Kondzise, bývalého hráče RCB a současného správce ve vile.

Domácí pojali turnaj jako "Pohár o brněnského draka" a pro vítěze byly připraveny pěkné poháry. My jsme si řekli, že jsme loupežníci, a tak si jeden, nejlépe ten největší, taky uloupíme! A protože jsme slušně vychovaní Lotrandové, víme, že k vítězství vede jen poctivá práce. Ta nás čekala i tentokráte. Peloton soupeřů byl ochuzen o Vyškov, v kterém mají asi trochu problémy se zeměpisem, neboť na pravý moravský turnaj vyrazili do Přelouče. Kluci ze severu nedorazili také, bo snad kovid p...!!!, jinak nás prověřili obvyklé týmy. My postavili dle známého klíče mužstva dvě a chvíli po desáté začal boj o poháry.

Hned první utkání se neslo ve znamení bystrckého derby a ačkoliv to nakonec dopadlo jednoznačně, byla to ostrá bitva z obou stran. Sešlo se nás jedenáct, takže jeden hráč vždy vypomáhal druhému týmu, v klubovém derby jsme situaci našim Orange ztížili tím, že hráli v pěti proti šesti. 

Jak přibývala utkání a mírné mrholení se měnilo do regulérního deště, tím více bylo jasné, že střelný prach zvlhnul jen našim soupeřům. Navíc se v plné kráse opět ukázal známý fakt, že děti jsou gumové a lehce omyvatelné, takže nikdo nepřišel k úhoně a déšť byl spíše zdrojem všeobecného veselí.

Tým Black se popral se soupeři statečně a výsledkem byly pěkné výkony ve všech zápasech, zvláště pak vyrovnaný souboj s Akademií a výhra nad Olomoucí, kde první pětku v životě položil nováček Kuba, kterému gratulujeme! Chudák šťastný tatínek byl s nutností koupě Lega za tuto mimořádnou událost v životě konfrontován hned na místě, a vypadalo to, že mu synova volba přidala pár vrásek:-)

Orange demolovali soupeře od začátku do konce a ačkoliv mohla hra občas vypadat jednotvárně - tedy nahrajeme Matoušovi a jdeme se na půlku radovat - nebylo to tak jednoduché. Všichni byli zapojení a hlavně doslova zažraní do utkání. Těší nás, jak umí děti reagovat na vzniklé situace při obraně, v rucku, v útoku, jak kreativně řeší tyto situace. Opět to opakuji - kreativita v určených hranicích je cesta. Třeba chytrý průnik Vendy po lajně do nekrytého prostoru s položením, trochu necitlivě zastaven pro milimetrový aut, byl toho důkazem. Jinak byli ovšem mladí rozhodčí, oblečení do různých maškarních a pohádkových kreací, velice přesní a přispěli k pohodovému průběhu turnaje. Pohádkový turnaj prožil určitě i Vojta, který položil mnoho pětek. Jedinou kaňkou na tomto výkonu pak byl fakt, že si narozdíl od tentokráte absentujícího Tády, vyjednal s tatínkem mizernou výši odměny za položení. Evidentně asi potřebuje agenta. Na hokejovém svazu se proslýchá, že brzo bude volný jistý agent a kouč z Techniky, který by ovšem, taktéž jako nutriční specialista, asi nebyl nadšen nabídkou místní klubovny. Jako další cíl pro náš krásný sport si tak, vyjma zdvojnásobení členské základny, dáváme i vymýcení nešvaru "párek v rohlíku s kilem hořčice" z rugbyových hřišť. 

Velké finále celého turnaje osmiček obstaralo poslední utkání mezi Orange a Dragonem, které mělo rozhodnout o majitelích jednotlivých pohárů. Rychlonohého soupeře jsme dostlali pod tlak a smetli ho sedmi pětkami. Nicméně jsme poprvé i jednu pětku obdrželi, za což jsme, samozřejmě žertem, dětem slíbili "odměnu" formou výběhu z Cacovic do Bystrce:-)

Pohár jsme tedy přebrali spolu s vydatnou válečnou kořistí a začali jsme řešit nečekanou překážku - chybějící klíč od dívčí šatny. Tento "problém" nakonec zabral nečekaně mnoho času a měl i nečekané rozuzlení - klíč se houpal na hrdě se dmoucí hrudi havířovského trenéra spojených kategorií U12-U18, nereagujícího na několik výzev domácího hlasatele. Buď nerozuměl po našem, nebo měl dost práce s uklidňováním manželky, která když viděla jak je v Brně krásně i v dešti, lomila rukama se slovy: "Proč jsem si já hloupá nevzala Pištu Hufnágla, nebo aspoň Ing. Radu".

Takže se máme příští týden na severu evidentně na co těšit. A my se těšíme, protože nás rugby baví!