Všechno v novém! (vyjma Václava)

První zářijový víkend byl celý rugbyový, kromě účasti RCB na Dni náborů na Kraví Hoře a nedělního turnaje Brno 7, se u nás odehrál také první podzimní turnaj mladších žáků, za hojné moravské účasti.
Mezi profi trenéry nadužívaná okřídlená fráze, že "půjdeme zápas od zápasu" je nyní velice aktuální a pravdivá, jelikož nikdo neví kdy v zemi krále Jelimána zase zakážou sportovat na vzduchu, takže si užíváme každou možnost měření sil se soupeři. Doufejme, že minimálně taková účast týmů bude na každém turnaji! 

Na náš posvátný pažit se v kategorii osmiček postavilo sedm mužstev. My poslavili mužstva dvě, stejně tak Olomouc, dále přijely děti z Vyškova, Zlína, Dragonu a Akademie. 
Po soustředění jsme byli všichni nažhavení na první soutěžní turnaj, kde se navíc měla zohlednit nová úprava pravidel pro děti, která nám byla prezentována s luxusním předstihem celých 14 dní před první akcí! Od těchto změn si hlavy pomazané slibují zlepšení úrovně našeho rugby, tak uvidíme a věříme, že v dohledné době vstoupí hrdá česká noha (doufejme že ne v originální gumotextilce zaprášené od vápna) na bájný Twickenham a postaví se v rovném boji domácímu Albionu.

Vzhledem k absenci autora článku na turnaji, je další popis akce zcela vybájený a možná se ani nestal. Na stranu druhou i slovutný Karel May popisoval širé indiánské prérie zcela uvěřitelně, ačkoliv je údajně neviděl ani z okna ohnivého oře.

Akce začala tradiční dýmkou míru všech trenérů, na které valašský rudokožec, vyslanec a ambasador nových pravidel Leinad Ben Eš moudře pohovořil o úpravě pravidel i k těm, kteří o nich doteď neslyšeli. Z wigvamu pod novým slunečníkem v barvách RCB se ozývalo mnoho slov, souhlasných i nesouhlasných, nakonec se ovšem náčelníci rozešli a v míru si to rozdali na hřišti.

Náš tým přes léto krvácel jak státní rozpočet pod taktovkou předvolebního rozdávání, takže jsme opět stavěli prakticky nové mužstvo, navíc jsme se museli poohlédnout kam zatneme tomahawk. Naše velkokapacitní sluníčková líheň, pod taktovkou věčně se smějícího trenéra Tomka, kterému snad nevadí ani vlastní děti, nám naštěstí dodala několikero svých prvních výhonků. Navíc máme k dispozici i ostřílené, byť většinou pětileté, válečníky, kteří tmelili partu na soustředění.  

Oba týmy začaly pěkně zhurta proti pozdějšímu vítězi turnaje, brněnským akademikům, a svou hrou od začátku poslali nudu do věčných lovišť. Útoky se valily na soupeře jeden za druhým a výsledkem byly první pětky hned kvarteta hráčů! Poprvé tak zažili slast z položených bodů Míša, Teo, Lukyn a Tonda Havraní pírko. Teo navíc ukázal, že je skutečný tvrďák a mlíčné má jen zuby, v zápalu boje dokonce jeden donesl trenérovi do úschovy, nebo na památku. Teovi za něj pravděpodobně zaplatí zoubková víla Chabalka, za první body platí tradiční odměna ve formě Lega od rodičů. Vzhledem k tomu, jak nám úspěšní hráči přibývají, bychom mohli pomalu tuto dánskou rodinnou firmu požádat o sponzoring, protože nyní je to evidentně naopak!

Turnaj tedy dopadl k velké spokojenosti všech zúčastněných, včetně našeho přísného Václava, který pod novým trikem ukryl svůj starý dobrý pohled na věc. Zkušení borci v reálu předvedli co natrénovali na soustředění a vedli také méně zkušené hráče. Ti si vyzkoušeli jak chutná rugby v opravdovém zápase v nejhezčím dresu na světě.
Jedinou drobnou kaňkou byl fakt, že rodiče asi hubnou do plavek na příští sezóny už teď. Jak jinak si vysvětlit zbytek celých deseti kil masa v hospodě u Štíra? Přátelé, žijme teď a tady, protože je možné, že příští rok pojedeme kam? Sem! 

Rugby zdar!