Pořadatelem třetího podzimního turnaje byl Dragon, takže jsme si mohli ráno přispat a na devátou se potkat až před branami Cacovické klece. Dohromady nás bylo šťastných třináct. Bohužel pohled na prořídlý seznam soupeřů byl poněkud tristní. Kluci z Olomouce mají problém s dopravou, nebo ve fakturaci, vyškovské jsme viděli jen u nás doma, což jim sice slouží ke cti, ale jinak je to bída. Naopak příjemným překvapením byli chachaři z Havířova, kteří tentokráte dorazili i s nejmenšími, tedy v severském koeficientu plus minus tři roky.

 

Čekal nás tedy dvoukolový turnaj každý s každým. A začalo se pěkně zhurta, kdy naši méně zkušení plejeři z týmu Black nastoupili proti šikovným a vysokým klukům z Akademie. Výsledkem byla překvapivá remíza, kterou se kupodivu nepodařilo zopakovat, nebo překonat ani zkušenějšímu týmu Orange. Tedy podařilo, nepodařilo...My vlastně celou dobu nevěděli. Moravské rugby tak má další primát (výjimečně nemyslím opici), turnaj kdy nikdo nevěděl jak utkání skončila. Osobně jsme se skóre dozvěděli až z výsledkové tabule, a s našimi zápisky to moc nekorespondovalo. Škoda, že se neúčastnil náš sluníčkový kolega Tomek, který pomalu přidává starty v zeleném dresu domácích, a tak stoupá na žebříčku legend na nástěnce v místní restauraci. Pro něj by to byl učiněný Eden!

 

Unie tak skvěle proškolila všechny kluby, že nikdo moc nic neví jaká jsou ona nová pravidla, díky nimž už máme All blacks na dohled (osobně lze vyzkoušet nějakým pěkným dalekohledem na Hvězdárně na Kraví hoře). Na stranu druhou by bylo fajn, kdyby kluby projevily více zájmu a nastudovali si je. Nyní totiž dochází k situacím, kdy z hloučku soupeřů nezřídka kdy zaznívaly věty typu, předhoz už není, takže nahrávejte dopředu, někteří hráči zaléhali míč a to vše za bohorovného dohledu mladých rozhodčích. Doba je zlá, všude se šetří a je trendy snažit se například represivní složky zbavit zbraní, domácí bohužel pojali akci v podobném stylu a zabavili rozhodčím píšťalky...Asi aby se děti nebály. O tom, že autové lajny byly jen na okrasu a sem tam padl dotaz směrem k hráčům, jestli to byla pětka či nikoliv nemluvě...Linie mezi "ať si hrají" a anarchií byla tentokráte smazána na celé čáře:-)

 

Pozitiv celé cirkusové akce ovšem bylo také dost. První pětky v životě položili Anežka a Hugo H., nováčci bojovali jak lvi, dost byli vidět Hugo D. a Matyáš. Obvyklí bombarďáci se také příkladně rvali, hodně se nám líbil výkon Kláry a Míši. Teo absolvoval turnaj v nezvyklé roli asistenta trenéra, ačkoliv v současném gulášovém pojetí hry, by si možná ani nikdo na hřišti nevšiml sádry na ruce, tedy asi do té doby, dokud by ji nepocítil osobně. Ríša dokončoval turnaj se sebezapřením po zranění ruky. V bojové náladě a výkonu našich dětí bylo vše v pořádku. Nakonec jsme vyjma rugby potrénovali házenou, americký fotbal a baseball, trenéři rétoriku a lékárníci v okolí se radují ze zvýšeného prodeje lexaurinu...Vše je tak opět zalité sluncem a my opět vyhlížíme další severomoravský turnaj v Havířově, který nám jistě přidá pár skvělých zážitků a pravděpodobně i stříbra do vlasů.

 

Rugby zdar!