How much is the fish

08.10.2020









Kdo by se byl před rokem nadál, že Kordu vyřadí Nadal v říjnovém termínu našeho Haná open, nebo-li olomouckého turnaje ORF, ve stejném termínu se bude teprve rozjíždět Peter Sagan na Tour, nemluvě o tom, že se až teď letos poprvé potkáme se zbytkem republiky. Nicméně doba je zlá a je třeba brát věci tak jak jsou a občas i nejsou.

Není Hunt a není patrák, místo toho je reinkarnace strašáka do zelí, trefně přejmenována pohotovými kolegy na Gargamela, ovšem bez Azraela. Pro jistotu jsme tak do první řady umístili nekompromisní dvojici trenérů desítek Gandalfa Šedého a pana R Dobrého, od pohledu mistra v mimoslovním mírumilovném budhistickém výrazivu, které ovládá pomocí sofistikovaných předmětů rozvíjejícím jemnou motoriku, například basebalovou pálkou. 
 
Nicméně nebe se nám nekalilo hned od začátku do černa. Díky několika šikovným maminkám s námi jela spousta buchet a v moudře moderované debatě se řešily závažné věci typu AD v HD, nebo opak, námi pojmenovaný jako R2D2. Cestou jsme minuli ceduli s nápisem ZOO Vyškov (následně ProstěOFF), která předznamenala příští víkend, který strávíme v tomto slovutném městě takříkajíc jiného druhu. Ani tentokráte jsme ovšem nebyli ochuzeni o přítomný "jiný druh", který obstarali jako obvykle kucí z hlavního města. Nerozlučná dvojice Říčany a nezdravě zvýšená hladina testosteronu letos vzala do trojky Petrovice, takže bylo hned od příjezdu jasné, že bude o zábavu postaráno.
Ve stínu Metropolitní Kapituly a za příjemného počasí, jsme zabrali místo na poloodkryté tribuně. Přivítal nás hladce oholený Ogařisko. Dan si asi přečetl v Andyho Pravdě (a když to píše Pravda, tak to musí být pravda) o tom, že neandrtálci budou mít těžší průběh covidu, takže se rychle snaží zbavit všech sparťanských signifikantních znaků. A jde mu to skvěle. Na turnaji se zhostil role arbitra s naprostou grácií. Po prvních mačích nesmělé výkřiky sílily až do sborového: "Beneš zpátky na Hrad!" ke konci turnaje!
 
Turnaj byl nalosován do dvou skupin po sedmi týmech a následnou nadstavbovou částí, která se posléze ukázala jako kámen úrazu. V prvním utkání jsme sehráli vyrovnanou bitvu s Tatrou, která skončila prohrou o pětku z poslední akce. Podobný průběh měl i druhý zápas s Vyškovem, v posledním utkání před pauzou jsme pak pěti body smetli tým Praga 2. Následoval sytý oběd ve formě řízku, což bylo fajn. Takový řízek děti ocení mnohem víc než různé nápady jiných pořadatelů, které obvykle končí jako glutamát po sečuánsku. Dokonce jsme dostali i správný počet obědů, takže se zdálo, že domácí počítat umějí.
 
Po pauze nás čekalo utkání s oběma favority turnaje, Říčany a Petrovicemi. Zvláště utkání s prvně jmenovanými byl náš vrcholný výkon na turnaji. Sice jsme podlehli o tři pětky, ale hra lahodila našim očím. Petrovice byly též nad naše síly, chuť jsme si tak spravili vítězstvím nad domácími v posledním utkání skupiny. 
 
Výsledky napovídaly, že budeme pátí a střetneme se se šestým týmem druhé skupiny v play off. K našemu překvapení jsme dle domácích, po hodinových výpočtech, skončili čtvrtí. Upozornil jsem, že nám započítali o jednu výhru víc a jednu prohru méně, na což mi bylo dvojicí pořadatelů (ředitel a jeho zástupce) řečeno, že jestli to budou přepočítávat, stráví nad tím další hodinu...Scénář: Rusakov. Režie: Kotěnočkin... Ryba smrdí od hlavy a místní byli evidentně natolik neschopní i jednoduchého výpočtu, až se nám do mysli bezděky vtíral dávný hit z názvu tohoto článku, jak jej zpívají albíni z německé elektrokoloběžkové kapely Scooter.
 
V play off jsme tedy vyzvali první tým Pragovky a odvedli jsme srdnatý výkon. Soupeř byl herně vyspělejší, takže si vybojoval zaslouženou výhru. Nás mělo čekat utkání o sedmé místo, které se neuskutečnilo, neboť havířovští předčasně odjeli...S pořadím to tedy nakonec domácí rozsekli tak, že vyhlásili první tři a dál těžko říct. Asi jsme byli sedmí, nicméně taky možná desátí. Prostě vyhrálo rugby a tak to má být:-)
 
Vzhledem k tomu, kolik máme v týmu nováčků, a dvěma citelným absencím (Teo, Klára), jsme odehráli dobrý turnaj. Kluci se rvali co jim síly stačily a v každém zápase jsme položili minimálně jednu pětku. Hráčem turnaje je pro mě Míša, který měl evidentně herní absťák a bil se jako lev. Mezery máme v obraně a skládání, ale na tom pracujeme každý trénink a už po měsíci je vidět nemalé zlepšení. 
 
Děkujeme rodičům za podporu a těšíme se na další turnaje, respektive zatím aspoň na ten příští, který nakonec budeme pořádat místo Vyškova u nás v Bystrci a proběhne již tuto sobotu.
 
Rugby zdar!