Však také dorazivší šéfové ostatních klanů již ve dveřích bystrckého svatostánku vřele a pevně tiskli mozolovitou ruku našeho moudrého Capo di tutti capi, oděného do svátečních šusťáků od vápna, a projevovali mu úctu. Objetí a polibky nechali v karanténě.

 

Za rozbřesku to v našem, početné členské základně RCB již nedostačujícímu, areálu vypadalo na sychravou podzimní sobotu. Hřála nás jen touha a statečná oranžová srdce, pro něž nic není nemožné. Moře po kotníky, Himaláje po pás a mlha po střechu paneláku č. 14 na obzoru, tak se vše tvářilo obrazně i doslova kolem půl osmé. Naštěstí se mraky rozplynuly a celý turnaj proběhl v příjemném počasí. Zcela jistě tomu pomohla i účast zdravíčkového Dana Beneše, jenž se ujal taktovky ředitele turnaje. Zdatně mu jako zástupce sekundoval, byť jen online, jeho předchůdce Velký Dave, který se pomalu mění z adepta na šéfa Milionu chvilek pro byrokracii, na volnomyšlenkářského uživatele života.

 

Dana jsme, vyjma toho že ho máme rádi, protože ho prostě nemít rád nejde, pozvali také trochu alibisticky proto, aby převzal zodpovědnost za turnaj. Pokud by se náhodou překročil počet možných účastníků (což se samozřejmě nestalo) a dostavila se ruka zákona, za katr by putoval ředitel. Tedy minule jsme psali o možnosti jeho návratu na Hrad, což by se mu mohlo splnit ve formě cesty v klepetech na Špilberk do kasemat. A vzhledem k uzavřeným kulturním institucím by to byla řádná hladomorna, jak za Babinského. Třeba by se pak změnil text letité odrhovačky na..:"vězňové se tetelí, hrajou rugby v posteli, ach ouvej...". 

 

I díky mravenčí práci svědků Jehovových (rozuměj našich náborářů) a také trpělivé snaze dospět od třetího až k sedmému vrhu pěkných ryšavých potomků, s všeobjímající láskou vesmíru nosících z kopce hromady ořechů ke svému zdroji světla, máme opět i v osmičkách plno dětí, a tak jsme postavili tři mužstva. Kromě klasických dvou sad dresů, tak přišly ke slovu i legendární pruhované trikoty, některými zvané "bees", jinými "tigers". Dále přijeli akademici (bez Filipa), Olomouc a Dragon společně se Zlínem. Abychom neskončili podstatně dříve než ostatní kategorie, hrála se utkání na osm minut. To vyústilo v mnoho divokých výsledků, normou bylo dvanáct pětek na zápas. 

 

Naši kluci i holky, posilnění domácími koláči z bílé mouky, což je údajně poslední nepřítel mnohých moderních matek, chtěli hned od začátku dokázat, že nejsou "móka placky" a zakousli se do všech soupeřů naprosto nekompromisně. Turnaj tak nabídnul mnoho velkých příběhů a milníků. Osvědčení zkušení bijci tvrdili muziku od podlahy, nováčci se snažili zapojit a první pětky kariéry položili Sofie, Eda a Viktor. Gratulujeme a přejeme spoustu další radosti! Samostatnou kapitolou je Klára, která útočila na rekord položených bodů, který nakonec vyrovnala, když se zastavila na čísle devatenáct... 

 

Celkově nabídnul turnaj podobný obrázek jako ty předchozí. Dopředu jsme kreativní a úspěšní, dozadu nám to nejde, navíc se nám moc nechce vzít si volný míč a něco s ním udělat. Převzít zodpovědnost možná zní u této věkové kategorie troufale, ale ne nemožně. Být solitérem vždy neznačí být sobcem!

 

Vzhledem k výsledkům, které se podobaly přesýpacím hodinám, nás nakonec překvapila zpráva, že náš tým Orange vyhrál turnaj. Bylo to o pouhé dvě položené pětky, ale samozřejmě to nemůžeme říkat moc nahlas, protože za zveřejňování výsledků je momentálně stejný paragraf jako za zpívání, byť buditelských písní!

 

Děkujeme VV, Danovi a všem dobrovolníkům za perfektní organizaci turnaje, Hřebovi za pískání a pomoc s osmičkama, Hele za bdělý zdravotní dozor, Petrovi Knechtovi a následně Romanovi Musilovi za zapisování a reportování výsledků, Dominice z Akademie za pískání, Štírovi za libový catering pro všechny hosty restaurace U šišky!:-). Zcela v poslední řadě také děkujeme naší PR (čti "píár") vládě v čele s PRchalem a PRymulou, která nás vede do pr... Doufejme, že příští rok u voleb nedojde k spojení apokalyptické varianty "krátká paměť a dlouhé vedení", jinak už mimo vše jiné budeme hrát rugby asi jen online. Do kdy a jak trénujeme se moc neví, sledujte asociální sítě a případně i "postaru" mobily, dámě vědět.

 

Největší dík patří vám rodičům. Díky za podporu, za vaše oběti, emoce i foukání bolístek vašich ratolestí, za vnitřní sílu, kterou nám žádný režim nesebere. Vy jste my a my se nevzdáme!

 

Držme se!

 

Foto: Tomáš Křesálek