13.10.2022

Konečně doma!




V sobotu osmého října se konečně přiřítil, tedy spíš přifuňel (což je pravděpodobně pseudonym bratra Louise Buňuela a je třeba říct, že naše turnaje jsou místy opravdu surrealistické) moravský turnajový expres na posvátnou, městem Brnem draze vykoupenou půdu, našeho milovaného RCB.

A všechno bylo jinak. Turnaj začínal až po poledni, takže slušní křesťané dostali šanci zajít si do kostela, k dopolednímu žehlení si dobré hospodyňky mohly pustit Dallas, anebo nakrmit domácí zvěř tak, aby na manželův dotaz: "Dalas králíkům?", bylo možné odpovědět pozitivně. A několika emancipovaným z nich došla trpělivost.
 
Nebylo to totiž jen líné sobotní odpoledne v největší moravské vesnici, ale začalo se pěkně od podlahy a už od rána! Nejvyšší Svědek rugbyův, náš milovaný VV, "nahajroval" kupu šikovných maminek, které už chtěly mít v životě jinou roli, než jen tu doma s rolí hajzlpapíru v ruce za zadkem svých ratolestí, nebo na prkýnko "ukapávajícího" manži, a tak proběhlo, pod dohledem poněkud šedivějícího exvalašského barda Dana Beneše (toho času trenéra, sekretáře, hlasatele, lajnovače, kustoda a chodícího billboardu, tedy tašky, koupené za vlastní, v klubu SK Slavia Vršovice, nebo tak nějak kdesi na předměstí Královských Vinohrad) školení nových trenérů a rozhodčích. Ti se následně vrhli na rozhodování utkání všech věkových kategorií. A jak jim to šlo! Jen ty 3D píšťalky byly na 2 věci.
 
Účast na turnaji byla hojná, dokonce přijely i děti z dalekých Cacovic a Ostravy, takže jsme úderem jedné hodiny odpolední vběhli na bystrcký pažit v počtu devíti týmů. Ty se utkaly ve dvou skupinách a následovaly zápasy podle umístění v těchto skupinách, které vyvrcholily finálovým matchem. Postavili jsme tři mužstva a zatímco někteří tátové dopřávají každému ze svých dětí luxus vlastní matky, tak my, moravští Galacticos, můžeme dopřát každému našemu týmu vlastní dresy v pěkné barevné kombinaci!
 
Dívka a kluci v nich bojovali srdnatě, tvrdě a nesmlouvavě, navíc jsme, stejně jako předminule, Tea s Míšou nechali získávat ostruhy ve starší kategorii. Co se hry samotné týče, radost pohledět. Děti komunikují, hledají volný prostor, rvou se o míč, skládají a s radostí pokládají pětky. Drobným nešvarem je hra trochu... jak to zpívá slavná kanadská zpěvačka, po našem Celine Demižón, All by myself, tedy všechno beru na sebe a nenahraju a nenahraju:) Když už byla řeč o dívce, je třeba zmínit, že to byl první turnaj pro novicku Tori, která se rozhodně neztratila! Jen tak dál! Dokonce jsme dostali od maminky pochvalu, že máme dobré srdce. To potěší. Doufejme, že i játra!
 
Po dvou a půl hodinách dospěl turnaj k utkáním o umístění, kdy tým White skončil na devátém místě, tým Black těsně podlehl v boji o páté místo a tým Orange se utkal ve finálové řežbě s Olomoucí o "pohár". Utkání bylo pěkně zdravě vyhecováno, rodiče našich i hostů mohutně povzbuzovali, dokonce po první ze sedmi minut "svítila" na ukazateli skóre remíza! Pak jsme ovšem otupili hanácké ostří a doběhli si pro rozvojovou výhru 8:1. Z hráčů skrz všechny týmy bychom rádi vyzdvihli neúnavného bojovníka Tondu, turnajového navrátilce Matouše a třetího, respektive čtvrtého z rodu Mynářů Jardu, jenž jako první z dynastie vypadá, že zlomí prokletí "krtkového" běhu po patách! :-)
 
Kolem půl páté odpoledne, po finálové bitvě v kategorii U12, došlo na vyhlášení turnaje, kterého se zkušeně ujal ostřílený bystrcký bard, spíkr a ředitel turnaje, první z rodu Mynářů, David. Díky své sluníčkové duši sem tam dokonce svěřil mikrofon i publiku, takže jsme se dozvěděli spoustu nečekaných věcí. Odměna za boj na hřišti byla jako vždy sladká pro děti a rodiče i trenéři se těšili na tu slanou. 
 
Bohužel kvůli smrtelné jednodenní rýmečce Štír neotevřel svůj grilovací kiosek a šance se tak chopilo, dnes už kompletně šedé, Duo Jamaha, které peklo... peklo... Kluci se snažili a za to jim patří velký dík. Jen jim nikdo neřekl, že stejně jako z přejeté kočky kabát neuděláš, tak z moučnýho špekáčku prvotřídní pokrm taky ne:) Tedy bylo evidentní, že složení masa zůstalo utajeno i našim postarším grilmanům. Nakonec jsme vzali zavděk brbláním, že je lepší "bůhvíco" než s "bukvicó" a všechna poloumělá strava zmizela v útrobách hladových návštěvníků turnaje.
 
Děkujeme všem, kteří se podíleli na perfektní přípravě, organizaci i průběhu turnaje. Díky hráčkám i hráčům. Díky Danovi a klukům z Unie za školení, obzvláště v kategorii U8 se ukázala nová nadějná rozhodčí a trenérka, která má před sebou slibnou budoucnost nejen na hřišti! :-) 
 
Po stříbrném celorepublikovém ORFu nás čeká o víkendu největší středoevropský mládežnický turnaj v Praze (PYRF), kde nás bude reprezentovat jedno mužstvo. Dáme do toho všechno a popereme se o obhajobu jarního vítězství!
 
Držte nám palce!
 
Rugby zdar!