Druhý květnový víkend jsme si rezervovali pro druhý ročník BRC, tedy Brno Rugby Cupu, který jsme loni po boji vyhráli. Sluší se dodat, že se jedná o jeden ze čtyř celorepublikových turnajů, takže konkurence je velice silná, a také letos navíc dorazil host ze zahraničí, konkrétně Donau Wien. Škoda že naopak nedorazila třeba Olomouc, nebo Ostrava, možností konfrontace s rugbyově vyspělejší částí republiky není moc a určitě jsou takové zápasy nejen zpestřením. Nakonec koho baví hrát pořád dokola proti stejným týmům, u kterých navíc člověk po půl sezóně, zná jmény i hráče soupeře? Bo jej jich málo!!! (tři vykřičníky jsou stejně jako jisté slovo od "k" citoslovci důrazu).

 

Počasí nám opět nepřálo, buď na nás sv. Augustýn zvysoka... prší..., nebo už odhalil, že náš nejvyšší VV je ateista. Díky Bohu! A díky nezměrnému úsilí byla všechna čtyři hřiště připravena perfektně. Je to trochu sysifovská práce, dávat plac po každém víkendu dohromady, ještě že se to u nás hemží tolika srdcaři. Doufejme, že nám to vydrží i po prvním či druhém bypassu. Každopádně Václav okem bedlivým hlídal, aby se nám nepotulovali po hřišti rodiče, které rozbahněné kolbiště přitahuje jako magnet. Asi nějaká, ještě nepojmenovaná, úchylka. (Pane Freude?!) A nakonec i po odehraném turnaji, jenž přidělal na pažitu pár "vrásek", nepropadal trudnomyslnosti, ani KOPRu, maximálně tak koprolálii.

 

Letos se u nás hrála jen kategorie U8, aby i mužstva z té škaredější části republiky ochutnala, jaké to je vyrážet v pět ráno na akci. Jako obvykle si některé týmy neuvědomily, že do Brna chce každý i v sobotu a zůstaly viset na D1. V důsledku čehož se přehazovaly zápasy a někteří jedinci vypouštěli z úst nesmysly typu, že do Brna normálně nejezdí, tak jak to mají vědět. My co máme rádi klid a pohodu dost dobře nechápeme, že pro některé lidi je maximální labůžo bydlet ve městě, kde každou chvíli pod koněm demonstruje banda dezolátů za to či ono, zatímco u nás se pod koněm v klidu s kávou v ruce zkoumá pouze jak vypadá přirození. Ještě štěstí, že nám sem nepřenesli své móresy, trochu jsme se obávali, aby cestu zpět nepojali jako demošku za rychlost 30 km ve městě a nezapálili k tomu pár elektrokoloběžek. Holt každý svého štěstí a osudu strůjcem (tady to spíš vypadalo, že strejcem) jest. Kdo jel vlakem, mohl se navíc u nás cítit jako doma, když se teď do Bástru jezdí našim novým metro-tunelem.

 

V osudí turnaje se nakonec sešlo šestnáct týmů, které byly nasazeny dle výsledků dubnového PYRFu tak, aby v každé ze čtyř skupin byl jeden silný lídr. Kucí z Říčan to pojali po svém a proti našemu Orange postavili pod hlavičkou Říčany 2 svůj silnější tým, těžko říct proč. Každopádně díky tomu byl viděn možná nejhezčí zápas turnaje už v základní skupině. Skončil spravedlivou remízou 3:3, která nás, díky o pětku lepšímu skóre, poslala do boje o pohár. Ehm, tedy o diplom, na pohár asi nezbyly tintili vantili, po našem love. Předtím jsme ještě rozdrtili Havířov a Iuridicu, což jejich trenérku natolik rozčílilo, že doporučila svým svěřencům, ať se seberou (sami) hlavně psychicky. Svatá dobroto, to je rada jak legendární skeč v seriálu Městečko South Park, kde se jeden z hrdinů pokoušel "přeučit" svého psa pomocí povelu: "Sedni, lehni a nebuď teplej!" Takže dát se dohromady doporučujeme hlavně realizačnímu týmu. Nebo to vidíme blbě, a máme se ještě dost co učit! :-)

 

Tým Black měl hodně těžkou základní skupinu a vyválčil v ní remízu s Akademií podpořenou vyškovskými. Ta nás nakonec poslala do bojů o 9.-12. místo. Dvě dívky a chlapci se s tímto popasovali statečně a ve zmíněné skupině vyhráli všechny tři matche, takže jsme brali krásné deváté místo. Ozdobou bylo poslední utkání, které po divoké přestřelce skončilo naší výhrou 9:8. Tým hrál po celý turnaj soudržně, snažil se o skládky i nahrávky, dělají nám radost!

Orange po vydatném obědě v podobě řízku trochu prospali první utkání a jen nezměrnou snahou v druhé půli jsme vyhráli 4:2 nad áčkem Iuridici. I druhé utkání s Pragovkou bylo velice vyrovnané, za mohutné podpory plného auditoria (děkujeme za podporu, byli jste slyšet opravdu hodně celý den!) jsme je urvali poměrem 6:4. V posledním utkání proti Tatře se na soupeři projevila únava a malý počet hráčů na střídání a tak jsme došli k vcelku pohodovému vítězství v poměru 9:3. Kluci hráli celý turnaj naplno, skládali jak o život, komunikovali, nahrávali si a navíc ukázali, že na oltář vítězství dají klidně i vlastní krev, jak dokázal Teo v utkání s Říčany. Skvělý výkon, jen tak dál!

 

Pak už jsme jen natěšeně čekali na vyhlášení, kterého se zkušeně ujala novicka na postu ředitelky turnaje, Eva. Je třeba dodat, že se organizace zhostila na výbornou a patří jí velký dík za to, že turnaj proběhl hladce. Poděkování patří také našim rozhodčím z řad hráčů U18, naštěstí nedošlo k žádným nepředloženostem jako ten víkend o pár desítek kilometrů dál. Ono při pohledu na naše "drobné" chlapce se není čemu divit :-)

 

Obhájili jsme tedy loňské zlato a už se těšíme na další velký turnaj, který se na našem hřišti uskuteční 3. června. A bude to ten největší, tedy Mistrovství České republiky. Do té doby nás čeká ještě spousta tréninků a dva turnaje moravského přeboru. Držte nám palce, díky za vaši podporu!

 

Rugby zdar!